Můj pohled - začínáme
Co rozhodně dělat nehodlám? Zaobírat se volebními evergreeny typu rozbité chodníky, odpadkové koše, nepořádek atd. Však to znáte. Proč? Protože mne to už nebaví se v tom znovu a znovu vrtat. A to i přesto, že to jsou zcela relevantní, dosud uspokojivě nevyřešená témata. Ale právě proto! Jsem totiž bytostně přesvědčen o tom, že jsou-li to témata, která rezonují napříč politickým spektrem a objevují-li se tu u každých voleb (trochu mi to připomíná film "Na hraně zítřka"), pak to má z mého pohledu pouze dva bazální důvody. Prvním je to, že pokud o tom politici stále hovoří a nebyli schopni problém, ne za jedno, ale hned za několik volebních období vyřešit, pak jsou asi neschopní a nemají na radnici co dělat. Druhý důvod je ten, že pokud se tato témata u voleb objevují již poněkolikáté a volič do teď nepochopil, že s "Kašpárkem a čertem" lze zase hrát pouze divadlo o "Kašpárkovi s čertem" a nikoli Othella, potom - dobře mu tak! V tom případě mu není pomoci a jakákoli snaha, v tomto ohledu, je ztrátou času. Tato témata jsou notorická a byla již tolikráte proprána, že už musí být jasné, kde je ta hlava od které to zapáchá a jaké je řešení. Proto s tím odmítám ztrácet čas.
Ostatně podle Alberta Einsteina definice šílenství spočívá v tom - "Dělat stejnou věc stále stejně znovu a znovu a přesto očekávat jiné výsledky". Můžete si třeba dosadit "Volit a volit znovu stále stejné…"
To, co mne zajímá je město jako celek. Město je živý organismus a tak se k němu také musíme chovat. Vše souvisí se vším a vyřešíte-li necitlivým nebo hloupým zásahem problém v jednom místě, můžete si být jisti, že se to negativně projeví někde jinde. Město jsou spojené nádoby, a kdo si toto neuvědomí, tak bude mít "mokro v botách". Plno věcí se dá řešit selským rozumem, ale chce to mít cit, naslouchat v pestré a inspirativní diskusi, neurážet se, nebát se rozhodovat ani riskovat, vzájemně se nepodezírat, ale věřit si. A to, že to je dnes chiméra, je důsledkem doby, kterou bych nazval "dobou alibistickou", kde najít všechny výše popsané vlastnosti je téměř nemožné. A to i přesto, že jsou v politice také slušní lidé. Bohužel se také povětšinou bojí "revolučních gard". Až příliš často se alibisticky radí, najímají se poradci, poradci pro poradce poradců… Ale proč? Pouze proto, aby rozhodl někdo jiný. A kde to vzniklo? Vy nevíte? Tak pro osvěžení paměti - tolik oslavovaná tzv. "Velká protikorupční revoluce". Už vám svítá? Byla tu společenská objednávka na to pozavírat ty "politický grázly". A kdo ji asi vytvořil? Klokani to nebyli… A máme to, co majorita společnosti chtěla, tak se nedivme.
Ale pryč od politického hnojiště do reality běžného života. Život ve městě je možné zlepšit drobnostmi a chytrými řešeními ve smyslu opravdového lidského rozumu a kreativity. Místo zákazů, příkazů a represe by měla nastoupit motivace, vzdělávání a osvěta. Prostě aby lidé chtěli a nikoli museli. Ten rozdíl je v přístupech a ve výsledcích je rozdíl nepopsatelný! Jeden pozitivní příklad udělá více, než tisíc pokut. Proto, abych poznal, jak strašidelně jsou lidé deformovaní v pohledu na svět, mi kdysi úplně stačilo participativní plánování. Padaly zde různé nesmysly např. typu vyhlášky o tichém ohňostroji. Zdánlivě libý požadavek, který má ale zásadní chybu v tom, že jej nelze úspěšně vymáhat, protože to může jen městská policie a ta než dojede na místo, je po ohňostroji a neví kdo, neví kde. Co potom zbývá? Pouze to naše malé české práskačství. Ano je to hnus, ale pro mnohé hnus ve jménu dobra a nebohých zvířátek, tudíž akceptovatelný hnus. Ne! Hnus je hnus a je jedno jak vypadá, nebo jakou má barvu či ideologii. Prostě je to odpornost! Já tuhle dobu zažil a stála, s prominutím, za hovno! Mimochodem, máme tu třeba vyhlášku o konzumaci alkoholu a zkuste se zeptat na MP, jak moc je v reálu vymahatelná a jak často je vymáhána. Mohl bych vyprávět zkušenosti z Hradební…
Hodně toho je o změně pohledu, přístupu, komunikaci i ohleduplnosti. Osvěta, vzdělávání a prevence bude vždy příjemnější, efektivnější i levnější než nekonečná buzerace na každém kroku. Rád bych se snažil ukázat cestu a možnosti, že i za pár korun lze udělat parádní "koncert". Že to jde probudit v lidech entuziasmus a chuť ke změně, ukázalo participativní plánování. Bohužel, město (myšleno samospráva, politici) tenhle probuzený lidský potenciál dokázalo naprosto dokonale zabít a prošustrovat. To už chce opravdu talent! Z toho také vážení plyne jeden důležitý poznatek - co si neuděláte sami, to mít nebudete! Nechte městu na starosti infrastrukturní a klíčové investice v řádech desítek milionů a pojďte si vzít veřejný prostor a ten kultivovat. Žádat město o finanční podporu je v pořádku, ale chtít po něm, aby za vás vymýšlelo to, co je pro vás dobré? Pokud ano, pak raději vyhledejte odbornou pomoc, protože pokud vám to nedochází - VY JSTE MĚSTO! Vy občané, voliči. Nikoli politici a úředníci...
Pokuste se vnímat jiným pohledem to, co tak všichni důvěrně známe a možná se nebudete se stačit divit, co na vás vykoukne...
Uvědomme si ale, že obyvatelé města jsou převážně společenský mainstream a to jsou ti, vy Krumlováci, o kterých se tak často mluví. Také až příliš často býváte berličkou pro prosazení zájmů různých menšin. A ne že bych proti menšinám cokoli měl. Naopak! Jsou důležitým a potřebným kořením právě té mainstreamové polévky. A aby byla k jídlu, musí být vše vyvážené. Když tady bude chtít podporu města "každá Anka nebo Lojza", co si myslí, že mají světu co říci, tak tu bude pouze stokrát nic s výsledkem nula a "prachy v prachu". To už věděl i ten lump Marx, že v jednotě je síla. A zase jsme zpět u komunikace, důvěry, naslouchání, tolerance, spolupráce…
Nobelovský matematik John Nash vymyslel teorii her, kterou lze snadno aplikovat na běžný život asi v zásadě takto - "dej vydělat a vyděláš" nebo srozumitelněji - "spolupracuj a vyděláš". Vlastně i "koncepce turistického ruchu v Českém Krumlově", zpracovaná KPMG, víceméně říká to samé. Vzal si z toho někdo něco? Obávám se že ne, protože pokud ano, pak by muselo hodně věcí vypadat jinak. Ta studie je inspirativní, jenže ti, kteří by měli tyhle studie, navíc zpracované za nemalé peníze, používat, bohužel povětšinou neví jak. Anebo se k nim, v rámci tupé politické soutěže, otočí zády. Nevím, co je horší. A takových skvělých a inspirativních studií vzniklo... Á propos - jeden skvělý příklad spolupráce mne napadá. Je to Masná. Halelujá!
Dospěl jsem do bodu, že bych se začal opakovat a tak raději budu přemýšlet o něčem, co bude inspirativní a třeba ve Vás začne zase probouzet touhu něco měnit místo čekání na Godota.