DEN 1 - Z PRAHY DO HOUSTONU

Připlatit si s British Airways za World Traveller Plus bylo dobré rozhodnutí! Na dlouhé lety to považuji za slušný standard, který Vás "nezabije" a to tím spíše, když máte 186 cm jako já...

Úterý 12. května 2026 startujeme z Prahy v 6:35 směr Houston s mezipřistáním v Londýně. Heathrow vypadá trochu jako Bombaj, ale na druhou stranu to má za následek, že tam mají různé fúze jídla na indický způsob. Díky kartě,, mám vstupy do salónků a tak jsem si dvě hodiny užíval jeho pohodlí s jídlem a pitím zdarma, což bylo nakonec celkem fajn. Po čtyřhodinové pauze se zvedáme z Heathrow směr Houston, abychom přistáli v 19:00 (místního času - u nás cca 2:00 ráno). Většina cesty je nuda, ale naštěstí se to ve World Traveller Plus dá slušně přežít. Proseco, celkem slušné bílé víno, dobré jídlo, kovové příbory a hlavně hodně místa na nohy i včetně podnožky při sklopení sedadla. Zjednodušeně, stačí to vyzkoušet jednou a příště už jinak cestovat nehodlám! Je to o něco dražší, ale po deseti hodinách letu nevylezete z letadla jako rozlámaný skládací metr. Posledně jsem se z toho hrabal dva dny, ale teď? Úplně v pohodě. Pouze jsem trochu pospal, díky sedmihodinovému časovému rozdílu, ale když jsem druhý den vstal, byl jsem naprosto OK.

To, co mne opravdu zaujalo, když jsme přelétali nad USA, je Appalačské pohoří, které vypadá, jako by tam hodně, hodně dávno někdo něco těžil. Je to taková zvláštní geologická jizva táhnoucí se z Kanadského New Foundladu až do Alabamy. Ty kopce vypadají, vůči okolní krajině, tak nepatřičně a nepřirozeně, že Vás to musí hned uhodit do očí. Jsou svým způsobem krásné a zajímavé. Pokud to nemá na svědomí nějaká extraterestriální entita, pak je na tom krásně vidět, a k tomu se budu, v průběhu psaní, ještě mnohokrát vracet, jak je příroda úžasná a jakými vládne silami. Upřímně jí v tom fandím, protože v ní vidím nekonečnou naději  pro to, že si s pošahancema, kteří si ve své tupé aroganci myslí, že jí mohou poroučet, zcela bez problémů poradí a nakonec je zmuchlá jako papír od sekaný a zahodí je.

Jestli si zde někdo myslí, že narážím na "boj" se změnou klimatu, tak se trefil do černého. Že se jako civilizace chováme k přírodě, mírně řečeno, nedobře, to podepíšu. Že bychom měli nebo mohli ubrat na spotřebě, to také podepíšu, protože nespatřuji žádnou výhodu v tom mít možnost si koupit deset mizerných, téměř jednorázových, triček po 150 korunách či mít plné obchody šuntu, který vydrží záruku a po třiceti měsících ho pošle "kurvítko" do popelnice. Jestli chce někdo bojovat za lepší životní prostředí, a tím pádem i budoucnost, ať začne tady! Budovat si závislost na Číně díky solárům a větrníkům je vrchol politického idiotismu, jehož důsledky nyní pociťujeme, a myslím, že ještě mnohem více pocítíme, na vlastní kůži a který platíme z vlastních daní. A to platí pro Evropu stejně jako pro USA, kde jich je také požehnaně. Naštěstí tam už dostali rozum a přestali je těm ze-leninistickým šaškům dotovat a ať ukážou svoji opodstatněnost a konkurence schopnost za své. Cizí prachy nesmrdí nikde na světě a zbavovat se těch vlastních naopak neskutečně bolí. Uvidíme jaká bude budoucnost elektro ze-leninismu. Bylo by fajn, o životním prostředí přemýšlet v měřítku nám uchopitelném, starat se o to, co můžeme každý ovlivnit svým chováním a přestat jim dělat užitečné idioty, protože svět za tyhle nesmysly již utratil 200 000 000 000 000 korun a pocítili jste u sebe někde nějakou pozitivní změnu? Kdykoli začal člověk "napravovat" přírodu, nikdy to dobře nedopadlo.

Prostě Apalačské pohoří je z letadla nádherné a stojí za to ho nějakou dobu zkoumat a možná si představovat, jak tohle celé mohlo vzniknout. Pozorujete-li je z běžného horizontu, jsou to také české hory. Hodně se tomu podobají . O jejich vzniku - geologii Wikipedie praví že:

Severní Appalačské vrchoviny, Piedmont a Modré hory jsou tvořené krystalickými horninami a říká se jim proto také Crystalline Appalachians. Appalačské hřbety a údolí a Appalačská plošina jsou tvořené vyzvednutými usazeninami a říká se jim Sedimentary Appalachians. Appalačské pohoří vzniklo v prvohorách. Díky dlouhodobé erozi se celé pohoří zakulatilo a snížilo.

Postupně pokračujeme na západ až se objeví Mississippi. I z té výšky je vidět, jak je ohromná. Příště bych jel rád do Luisiany prozkoumat její bažiny, Mississippi a pochopitelně i New Orleans. Následně přelétáme ohromná jezera Toledo Bend Reservoir a Sam Rayburn a nezadržitelně se blížíme k Houstonu. Díky Bohu! Sleduji monitor, ak je připbližujeme a počítám snad každou míli, abychom už byli na zemi. U Daytonu přelétáme neuvěřitelně veliké vlakové seřadiště Gulf Inland Logistic Park, které budí opravdu respekt svojí velikostí.

Mississippi, ta slavná řeka jihu...

Chvíli si kladete otázku co tady dělá tak obrovské seřadiště uprostřed "ničeho", ale když kouknete na mapu, tak je to jasné hned - Houston je kromě NASA hlavně oil & gas průmysl a tohle dělá z Houstonu neuvěřitelně bohaté město. Všude kam se v Houstonu vrtnete narážíte na "oil & gas" peníze, protože díky nim je tohle město takové jaké je. Mají druhou nejlepší operu v USA (po Newyorském METu), úžasnou filharmonii, Museum of Fine Art, Menil Collectinon jehož budovu navrhoval světoznámý architekt Renzo Piano… Všude kam se vrtnete jsou vidět tyhle peníze- parky, lavičky, kultura, školy… Ještě se k tomu později vrátím, protože to je neuvěřitelně inspirativní, když umíte využít tímto způsobem lidský potenciál! Je to o tom, že když kvete soukromý business, který není dušený stupidními regulacemi alá EU,, kvete město a lidé se mají fajn! Ano, možná to není altruismus, ale pouhé odepsání z daní, ale pokud se to projeví tam, kde to slouží lidem, co je na tom špatného. A nebavíme se zde o malých darech. A nebyla to firma, ale rodina... To je něco, co mne na Evropě a Česku štve naprosto neuvěřitelně - čekáme na usmolenou Bruselskou dotaci, místo toho abychom vytvářeli podmínky pro rozkvět soukromého businessu a donátory. Třeba náš slavný vyhořelý bazén? Proč se spíš nevytvoří podmínky pro vstup soukromých investic místo čekání na dotačního Godota. To si město raději naloží batoh, který nemá šanci unést, ale tleská tomu tolik lidí, že z toho jde mráz po zádech. Názor na to mám, ale nikoli zde! Sem to nepatří.

Menil Collection od Renza Piana

Kolem 19:00 dosedáme na George Bush Intercontinental Airport. Halelujá! Ještě nekonečná chodba z terminálu D k celní kontrole, kufry, zavolat sestře a tradá "domů". Po pár minutách již opět poznávám známá místa a za chvíli jsme v Cypres. Otevíráme červené víno z Chile a kolem půlnoci tradá do postele.