DEN 3 - MUSEUM OF FINE ART HOUSTON

Zítra, 15. května odjíždíme na třítýdenní jízdu po středozápadu USA, ale před tím je naprosto nezbytné absolvovat výstavu Fridy, která končí 17. května. Dopoledne se se sestrou vydáváme do centra, abychom hlavně navštívili výstavu "Frida: The Making of an Icon" v Houstonském Museu of Fine Art, která je  věnována životu a odkazu Fridy Kahlo. Výstava obsahuje více než 30 děl této legendární mexické umělkyně, včetně dalších 120 děl pěti generací umělců, které inspirovala. Nicméně jako druhý cíl máme instalaci brazilského umělce Ernesta Neta

Museum of Fine Art - pohled na Nancy and Rich Kinder Building, které navrhoval světoznámý architekt Steven Holl

Museum of Fine Art tvoří čtyři výstavní objekty a umělecká škola. Asi nejikoničtější část celého muzejního komplexu  je  dostavba Nancy and Rich Kinder Building od Stevena Holla z roku 2020. Dá se říci, že jde o typické Hollovo dílo se skleněnými obklady které jsou tentokrát tvořeny polovičními skleněnými troubami v opakním provedení. Za mne to vypadá naprosto úžasně! Ten dům je prostě socha, ale přitom to není žádná hloupá tvarová exhibice. Skvěle funguje jako celek i v detailu. Kombinace bílé se zelenou stromů je nádherná a je to prostě krása! Pokud Vás tahle architektura zajímá více, pak se můžete kochat ZDE.

Plán Musea of Fine Art Houston - všechny budovy musea jsou propojeny podzemními tunely a ty jsou krásné!

Samotnou prohlídku začínáme na střešní zahradě umělecké školy, odkud je pěkně vidět Nancy and Rich Kinder Building a poté sestupujeme k magickému "vejci" Anishe Kapoora. První Kapoor, kterého vidím na vlastní oči. Je impozantní a přesto se spíše jedná o malé dílo. Jeho venkovní realizace jsou často mnohem větší. Třeba ta ikonická v Chicagu. Zůstaneme-li v USA. V zahradě  je možné vidět třeba i taková jména jakými bezesporu jsou třeba Auguste Rodin či Luis Nevelson ad. 

V přízemí "Kinderu" visí v hale ohromný mobil od Alexandra Caldera a sekunduje mu sezení od Jeana Dubuffeta. Vedle nich je možné ještě shlédnout světelnou instalaci od japonské ikony Yayoi Kusamy a v sousedství je instalace světelného mága Jamese Turrela. Jen vejdete a jedna umělecká pecka vedle druhé! Trochu to vydýcháme a míříme na Fridu, ale pro zahřátí se vyblbneme v instalaci Ernesta Neta. 

Miluji tyhle instalece, které si můžete užít, které jsou udělané proto, aby jste na ně mohli sahat, aby jste do nich mohli vstoupit a užít si je! My jsme si Netovu instalaci "SunForceOceanLife" užili na plné pecky! Ernesto Neto je prostě úžasný hračička!

Ernesto Neto a jeho instalace v MFA H - více viz film ze třetího dne ZDE

Anotace musea na výstavu Ernesta Neta

Zažijte umění jako nikdy předtím díky interaktivnímu prozkoumání této instalace, která byla vytvořena speciálně pro Muzeum výtvarných umění v Houstonu.

Výstava "Ernesto Neto: SunForceOceanLife", která se letos na jaře a v létě vrací do rozlehlého sálu Cullinan Hall, představuje impozantní háčkovanou instalaci, která vyplňuje prostor spirálovitými barvami a pohybem. SunForceOceanLife, významná zakázka Muzea výtvarných umění v Houstonu (MFAH) od renomovaného brazilského umělce Ernesta Neto, vtáhne návštěvníky do výšky přibližně 12 stop, kde se mohou procházet vnitřní sítí ručně utkaných chodeb.

Toto interaktivní prostředí, vytvořené v zářivých odstínech žluté, zelené a oranžové, odráží cyklické síly slunce a moře. Pod nohama se posouvají a kutálejí měkké plastové kuličky, které návštěvníky vybízejí k udržení rovnováhy a uvědomění si vlastního těla uvnitř sochy.

Dílo, vycházející z háčkovací techniky předané Netovou babičkou, spojuje řemeslné tradice se současnou uměleckou praxí. V rámci pokračujícího zájmu muzea o latinskoamerické umění se instalace Ernesto Neto: SunForceOceanLife zařazuje do řady imerzivních instalací, které divákům přibližují témata ekologie, spirituality a smyslového vnímání.

Když jsme se příjemně vyblbnuli u Ernesta Neta, pokračujeme na Fridu k níž musíme projít kolem výtvarně propagandistických zhůvěřilostí oslavující trans a "abecední hnutí" (LGBTI...). Za chvíli jim abeceda stačit nebude. No tohle jsme nechali za sebou a jestli se to někomu líbí ať se v tom rochní. My tohle nemusíme. V obecné rovině proti tomu nic nemám, ale proč jsme nuceni to sledovat a nemít možnost se tomu vyhnout, tomu nerozumím. Pokud chcete na úžasnou výstavu Fridy, tak jinou cestu nemáte. Pro mě tohle je na úrovni komoušských propagandistických plakátů z padesátých let. Dnes, když je vidíte, tak z nich blbost přímo kape! Myslím, že tohle "umění" bude mít podobný osud.

Ale k Fridě, která je úžasná! Byla to neuvěřitelně silná žena, která se rvala s nepřízní osudu způsobem, který by měl být inspirativní pro každého z nás. Ona prostě žila život ve stylu "poseru se až potom". V tomhle jí opravdu rozumím, byť si myslím, že ona to měla ještě těžší. Jenže tady nejde o nějaké poměřování, ale o směr cesty! I to jak se dostala k malování, jak byla nešťastně zamilovaná do hajzla a jak se z toho vymalovávala. Z každého jejího obrazu emoce doslova tečou! Jeden je pohnutý, když kouká na její korzety, botu, kterou vyrovnávala kratší nohu, aby tolik nekulhala, její šaty... Ta výstava je, byla, emocemi nabitá a mohu jen litovat, že končila. Nejraději bych tam byl celý den a nikoli jen tři hodiny. Tak úžasné to bylo a moc podobných výstav jsem nezažil. V poslední době ve mě vzbudil podobné emoce Helnwein ve Vídeňské Albertině. Byl to jiný "soudek", ale emocionálně opravdu třaskavý!

K té výstavě se toho asi dá napsat honě i málo. Asi záleží na tom, jak ji uchopíte a to se v tom můžete asi pitvat další rok či roky. Nemám tuhle potřebu. Nemám potřebu tu rozebírat své niterné emoce, které ve mě jednotlivá díla vyvolávala. Asi nejvíce o tom řekne film z téhle výstavy nebo anotace MFA H?

Umění Fridy Kahlo oslovilo miliony lidí po celém světě. Tato výstava vypráví příběh o tom, jak se stala jednou z nejvlivnějších umělkyň světa.

Výstava "Frida: The Making of an Icon", věnovaná životu a odkazu Fridy Kahlo, bude mít premiéru v MFAH v lednu 2026. Tato monumentální výstava představuje více než 30 děl legendární mexické umělkyně a 120 děl pěti generací umělců, které inspirovala.

Kahlo, která byla za svého života (1907–1954) široké veřejnosti prakticky neznámá, je od poloviny 70. let 20. století považována za jedinou umělkyni, jejíž okamžitá popularita a masová přitažlivost se vyrovnají mužským umělcům, jako jsou Vincent van Gogh, Pablo Picasso a Andy Warhol.

Od 80. let 20. století se retrospektivní výstavy po celém světě zabývají Fridinou uměleckou tvorbou a jejím přínosem pro modernismus 20. století. Naproti tomu výstava "Frida: The Making of an Icon" je prvním rozsáhlým zkoumáním proměny této umělkyně z relativně neznámé místní malířky v univerzální ikonu a globální značku. Výstava se odklání od tradičního formátu retrospektivy a soustředí se na výběr jejích mistrovských děl, memorabilií a dokumentů z jejích archivů, stejně jako na širokou škálu děl umělců z různých uměleckých a společenských hnutí, kteří se inspirovali její tvorbou. Speciální galerie se věnuje postavení jejího odkazu, jako postavy popkultury.

"Výstava Frida: The Making of an Icon se snaží oddělit umělkyni Fridu Kahlo od fenoménu Fridy Kahlo. Ukazuje, jak byly různé stránky Fridiny komplexní osobnosti, kterou tak pečlivě utvářela a prezentovala, během jejího desetiletí trvajícího proměňování v ikonu znovu a znovu přizpůsobovány. Výsledkem bylo, že její obraz se stal součástí tužeb, obav a nadějí umělců a aktivistů, kteří jej proměnili v inovativní návrhy, které přesahují svůj zdroj inspirace a zároveň komentují naléhavá témata."

Mari Carmen Ramírez, kurátorka latinskoamerického umění Wortham v MFAH a zakládající ředitelka Mezinárodního centra pro umění Ameriky (ICAA) při tomto muzeu

Jenže Fridou to neskončilo, protože jsem objevil tunely! A ne ledajaké! Krásné tunely, barevné a navíc jeden z nich má "na svědomí", mnou obdivovaný, světelný guru James Turrel. Ten chlap je kouzelník, ale ani Carlos Cruz-Diez a Ôlafur Elíasson za ním nezaostávají. Pro mě osobně je Turrel číslo jedna, ale záleží na tom? Ty tunely jsou prostě skvostná umělecká díla. Fyzika je asi pro mnohé nudná, ale když ji znáte vytvoříte neskutečné věci! Třeba tunel Ôlafura Elíassona s jantarovou barvou Vás zaskočí, pokud jste vnímaví, protože v tomhle světle se všechny barvy promění do odstínů šedé. Však se koukněte na film, kde to je zjevné. Se sestrou jsme z toho byli doslova paf! Bylo to stejné, jako když jsme před lety navštívili instalaci Dana Flavina v campusu Menil Colection.

Instalace Dana Flavina v Richnond Hall v Campusu Menil Colection 

Když vejdete do téhle haly, tak chvilku tápete, "co že to je za blbost". Barevné zářivky. Hmmm. Snažíme se nevypadat jako idioti, ale stejně tak asi vypadáme a pak - HEURÉKA! Zhasne červená a vše je modrozelené, pak fialové, oranžové a už nám to dochází - RGB barevné kanály, které dohromady tvoří bílé světlo. "Jak primitivní, ale jak účinné"! V tu chvíli se na to koukáte úplně jinak a užíváte si to. A už nevypadáte jako blbec...

A psal jsem o tom dříve  - tohle vše je možné i díky štědrým sponzorům a donátorům, které nechá systém dýchat a oni mu to potom takto vrací. Je to o úplně jiném pohledu, než na který jsme zvyklí v Evropě. A popravdě, tenhle pohled je mi tisíckrát bližší, než nějaké přeregulované dotace! Zde se každý svobodně rozhoduje, co podpoří a co nikoli. Možná i proto to má povětšinou nadprůměrnou kvalitu?

Museum of Fine Art je krásná architektura, parádní výstavy i skvělá stálá expozice, kterou jsem zatím viděl pouze z části a těším se na pokračování, protože tam je toho tolik! Houston je opravdu skvělé kulturní místo. Je to město s kulturou na úrovni, se kterou se u nás rozhodně tak často nesetkáváme. Důvod je prostý - peníze. Ke kultuře v Houstonu se ještě vrátím na konci tohoto seriálu, protože jsme pokračovali v prohlídce MAF H, byli jsme v Houston Symphony na představení moderním baletu "Dance Me - Music by Leonard Cohen" v nastudování Ballet Jazz Montréal. Leonard Cohen patří mezi mé veliké oblíbence a zde mi ožil hodně emotivní příběh o tom, jak jsem se k jeho hudbě dostal. I díky tomuto prožitku to byl opravdu extatický zážitek a to nejsem zrovna milovník baletu a klasického už vůbec ne. Na druhou stranu, třeba naše baletní studio 420 People mám hodně rád. Čistě mimochodem - o lístky jsme museli hrát loterii - 3x! Takový byl zájem a to i přesto, že představení bylo dva dny po sobě. A bylo toho ještě více... Upřímně, lituji hlupáky, kteří si myslí, že Texas jsou pouze "redneci", klobouky, longhorni, ropa a písek. Jeďte se tam podívat a budete překvapeni! Není to ráj, ale je to úžasná země! Pouze zkušenost je pravdivá a nikoli kecy hlavního proudu, který si nevidí do pusy.

Filmové shrnutí třetího dne