Po tom, co jsem se snažil nalézt, a dosud nenalezl, uspokojivou odpověď na to, kdo je ten bájný "normální krumlovák", o kterém jsem toho mnoho slyšel, ale nikde ho zatím nepotkal. Anebo ano, ale nevím o tom. Nebudu po něm již více pátrat a raději dokončím tenhle vinný příspěvek s očekáváním, že odpověď snad jednou naleznu. 

Absolvoval jsem dva zajímavé večery, z nichž jsem se o tom druhém již lehce zmínil, ale ještě se k němu také krátce vrátím. Ještě než začnu, pro mne o dost bližším tématem vína a architektury, tak vás, doufejme, pobavím krátkým filmečkem z II. Krumlovského vinobraní.

Víno a architektura

Říká se, že víno není alkohol, ale životní styl a mě se tohle maskování konzumace vína líbí! I proto, že díky tomu dostává degustace nebo jeho konzumace, jak chcete, ještě další zajímavý rozměr. Díky tomu mám o čem psát, protože pokud jde o nějaké hlubší znalosti vína, pak bych se spíše tituloval jako "vinařský drn". Hlavně díky tomu, že jsem velmi střídmý konzument jakéhokoli alkoholu a kořalku nepiju vůbec. Jeho konzumace pro mě znamená zážitek čichový a chuťový a k tomu nepotřebuji "litránek". Přesto, nebo právě proto, že víno je životní styl, tak je mi blízké a baví mne to, co se kolem něj děje a vše, co s tím bezprostředně souvisí. O to více, že se to děje i u nás v Českém Krumlově a že jsem letos měl tu skvělou příležitost, býti u dvou sběrů na místních mini vinicích. Bylo to trochu dílo náhody, ale díky tomu jsem poznal i několik skvělých lidí.

Prvním z večerů, který jsem si zažil a užil, byl večer "Víno a architektura", který se věnoval architektuře ve vinařstvích, což je, dalo by se říci, dynamicky rozvíjející se oblast architektonické tvorby. Je to otázka prestiže i budování značky, je to skvělý marketingový nástroj, který láká i prodává zároveň. Kolem vína se nepochybně točí veliké peníze a na vinařích a jejich vinařstvích, je mi sympatické to, že někteří z nich je umí parádně investovat i tak, že jim to nejen zlepší prodeje, ale ještě to přináší radost lidem a potěšení pro další smysl a tím je zrak. Víno se tak stává multismyslovým zážitkem, který polaská Váše chutě a čich se zrakem. V tomto ohledu jde, bezesporu, daleko více o životní styl, než pouhou konzumaci sebekrásnějšího vína. Takový několikadenní výlet po vinicích se, díky krásným vinařstvím, krásným vínům a krásné gastronomii, se může proměnit v přírodní gastronomicko-uměleckou extázi.

Tak tohle je, dovolím si tvrdit, architektonická ikona pokud jde o architekturu spojenou s vínem. Video z vinařství Dominus v Napa Valley v Kalifornii od studia Herzog & de Meuron.

Je naprosto jasné, že lze nalézti různě kvalitní realizace. Je to tak téměř vždy a ve všech oborech lidského konání, když je někde dostatek prostředků. Prostě pak vznikají ikonické a krásné stavby i hloupé exhibice, ještě nejspíše hloupějších, architektů, kteří více než z potřeby pochopit kontext a přetavit jej do harmonické krásy, tvoří z potřeby svého neukojeného ega. Vím o čem mluvím, každý z nás si tím obdobím projde, ale ne každého opustí. Já snad to štěstí měl? Kdo ví. Já si myslím, že ano, ale soudit sám sebe? Nesmysl! Ostatně máme se synem rozdělaný web, tak si pak můžete udělat obrázek o naší práci sami - nebude to již dlouho trvat. A nebojte se, dáme to vědět dostatečně hlasitě.

Na druhou stranu je skvělé to, že se, alespoň zatím, nikdo nesnaží o zglajchšaltování této architektury a díky tomu vzniká i skvělá vinařská architektura. Jistě i díky tomu, že do této oblasti zatím nepronikl, a doufejme, že ještě dlouho nepronikne, dráp českého plánovače, který by i svit měsíce k temnotě ureguloval. Bohužel, třeba takové české územní plánování, by mohlo regulátory všeho druhu vyvážet do celé galaxie. Naštěstí to nejde, protože by to znamenalo zhroucení vesmíru… Ale architektura vinařství je různá, jako lidské chutě a tak si každý asi vybere i tu svoji, tak jako nakonec nalezne i to své víno.

Během skvělého večera nám představili a vybírali vína zakladatelé festivalu Pavel Fučík a Míra Reitinger. Architekturou vybraných vinařství a jejich autory nám postupně představili Ing. arch. Filip Hermann a Tereza Štěpánová, popularizátoři architektury v rámci bohatých aktivit spolku Krumlovské baráky. Musím říci, že to byl, alespoň pro mne, zajímavý večer, který jsem si užil! Samozřejmě, že si už nepamatuji všechna představovaná vinařství, abych je tu jmenoval nebo znovu představoval, ale k tomu asi ani není důvod. Mnohem lepší, zaujme-li Vás to, když budete sami pátrat, protože nakonec objevíte netušené. Vždy je to lepší než nalajnovaná cesta.

To, co jsem si z celého večera, díky povedenému výběru Filipa s Terezou odnesl, bylo nejen poznání parádních realizací, ale také poznání, jak moc je víno a kultura vína spjatá ještě s mnoha dalšími oblastmi umění, které na sebe, v mnoha vinařstvích, harmonicky navazují a doplňují se. V tu chvíli jsem myslel, že se mi rozletí kebule, nikoli z vína, ale z té hromady nápadů, které se na mne valily jako tsunami. Nebo, řečeno Járou Cimrmanem, připadal jsem si, jako sopka, která zasypává sama sebe. Valily se na mne nápady, jak by se dal festival a degustace vína propojit s více oblastmi umění než jen s architekturou. Nicméně architektura má jednu výhodu, kterou asi u žádného jiného umění nenajdete - je totiž přímo spjatá s tím, co pijete a kde to pijete. Ostatně i vybraná vína měla vztah k prezentovaným vinařstvím a v tom bylo kouzlo večera o to větší.

Zamyslíte-li se, tak přijdete na to, že s vínem je toho tolik propojeno. A co je na tom nejlepší je fakt, že se degustace vína najednou ještě povýší i o kulturní a třeba i gastronomickou složku. To pak vše dostává úplně jiný rozměr i atmosféru, protože potom nejdete "pouze" na degustaci, ale už to je kulturně společenský zážitek, který vlastně ani nemá moc limity, pokud jde o kreativitu v náplni programu. Mnohá vinařství si to již uvědomila, a degustace vína proměňují, i díky skvělé gastronomii a architektuře, doslova v chuťové a vizuální orgie. Tedy proč třeba párovat víno pouze s jídlem, když tam může být ještě mnoho dalších, třeba uměleckých, přesahů. A co že se mi to vlastně hlavou honilo? Tak to Vám neřeknu, protože si myslím, že minimálně jeden nápad, padl na úrodnou půdu a možná se jej povede přetavit do nějaké reálné akce příštích ročníků. Proto se nehodí něco prozrazovat nebo vyvolávat planá očekávání. Možná to je i cesta k tomu, jak Festival vína posunout zase o stupínek výše a udělat jej ještě atraktivnější. Možná že se i ten "normální krumlovák" nakonec objeví.

A vrátím-li se zpět k architektuře vinařství, tak pro ty z Vás, kteří tam nebyli, si dovolím z části představit vinařství, ta Filipem a Terezou představovaná, která doplním i o svůj subjektivní výběr. Jejich výběr byl jistě i předurčen vybranými víny, protože tím pádem to mělo mnohem větší půvab a rozhodně to nebyla nudná architektura! Ostatně sami uvidíte. Já mám tu výhodu, že mé jediné omezení spočívá v tom, abych vás neunudil vybraným množstvím. Ale možná trochu k tomu, proč Vám představuji taková vinařství. Jednak Vám nabídnu ta, z mého pohledu, krásná, ale přidám i ta trochu diskutabilní a jedno o kterém si myslím, že to je, z pohledu architektury a synergie s vínem, doslova porno. Proč, o tom asi přímo u něj. Nicméně obecně mám za to, a také se mi taková vinařství líbí, že by jejich architektura měla respektovat místo, fakt že víno roste ze země, že jde o přírodu, velmi často jsou na venkově, který má, na rozdíl od města, svoji specifickou duši. Prostě, pokud jde o víno, nebo, v obecné rovině, o přírodní produkty, mám rád pokornou a "neukřičenou" architekturu spjatou s duchem místa, ze které vyzařuje klid. Ostatně i víno od jeho produkce až po jeho konzumaci, je daleko více o klidu, vychutnání si okamžiku a zážitku, než o nějaké zjančené "vine pop culture". Řekl bych, že to je trochu jako s kulturou saunování. Asi mnohem více čekáte klid, přírodní materiály, pohodu, ambietní hudbu a nikoli kov, sklo, barvy a taneční hudbu. Jdete si tam odpočinout. Já mám víno spojené s klidem a když se k tomu přidá i ta zemitost, krásný, ale nevtíravý design, pak jsem blažený! Proto mám rád ta vinařství, co rostou ze země, z níž roste i ta vinná réva, která jim dala vzniknout. Mám rád harmonii a nikoli gesta. Natož pak ta laciná! Tedy:

Tedy toto byla ta ikonická část, vztaženo k autorům. Navíc, první tři vinařství byla i součástí večera. 

Nyní budeme pokračovat sice méně ikoničtějšími vinařstvími, pokud jde o autory, nicméně rozhodně nikoli také méně zajímavějšími. Vybral jsem ta, u kterých se mi rozbušilo srdce. A to jsem ani zdaleka nenašel všechna, která by mne omráčila. Myslím, že leckteré realizace budou jednou ikonické, pokud se již tak nestalo. Tak pojďme na to!

Tak to byl můj výběr vinařství tak, jak cítím, že by měla architektura pro víno a s vínem souznít. A že to třeba cítíte jinak? Však to je dobře, každému také nechutná to, co vám. Důležitý je respekt a hledání toho svého favorita.

Tohle, co Vám teď představím, sice není vinařství v pravém slova smyslu, ale tady to vše začíná - vinařská škola. Musím říci, že pokud prostředí formuje lidskou duši, tak odtud musejí vycházet krásní vinaři, kteří budou jistě produkovat i krásná vína. Do takové školy bych si přál chodit. I jen proto, abych si rozšířil obzory.

A tohle jsem si nechal na samý konec, protože začínat něčím takovým mi přišlo doslova ujeté! Nechci to schválně moc komentovat, protože bych zde používal slova nehezká.  A navíc, můj názor je pouze můj názor a to že se mi to nelíbí, neznamená nic více než to, že se mi to nelíbí. Někdo má určitě jiný názor než je ten můj, ale já tenhle návrh architektury pro víno, v kontextu toho výše představeného, považuji za archiporno. Navíc, tohle v Bordeaux? Jeden by řekl, že taková architektura ve Francii odešla do hrobu s Francoisem Mitterandem. Asi ne. Francouzi stále blázní.

Zaujalo Vás téma víno, vinařství a architektura? Pak můžete dále rozvíjet své poznání třeba zde. 3 722 odkazů na vinařství Vám na nějakou dobu jistě vydrží. Navíc zde naleznete i jiné stavby. Třeba také rekonstrukce a dostavby památkových a historických objektů, což je, v kontextu našeho krásného města, vždy žádoucí poznání. Zvláště pak pro některé z nás.

Naturální vína Československa

byl druhý z večerů o víně, kterého jsem se, jako "nenormální krumlovák", zúčastnil a musím říci, že byl stejně fajn, i když jinak, jako ten večer o architektuře. Tady budu už celkem stručný, a protože jsem o oficialitách napsal již v předchozím příspěvku, tak je zde už s dovolením přeskočím.

A co to jsou ta naturální vína? Jedna z mnoha charakteristik je třeba zde:

Jejich definice je bez existující legislativy jen těžko uchopitelná. Přírodní vína kladou důraz na pěstování révy, které vrací do vinařské krajiny její původní vzhled, druhovou pestrost a do půdy život, a autentické neboli tradiční postupy zahrnující spontánní kvašení, minimální vstupy do výroby a jen nezbytné množství siřičitanů. Je pro ně také symbolická rozmanitost chutí a vůní.

Toliko tedy charakteristika a co by  člověk zvídavý a milovník nových chutí, jsem nemohl tento večer minout. A to tím spíše, že jím provázel Táborský popularizátor naturálních vín, vtipný a společensky přátelský Jan Čulík. Jeho výklad je už sám o sobě veliký zážitek a pokud jste ještě navíc průzkumníci jako já, pak si vše užijete do sytosti.

Jan Čulík

Účast na tomto večeru je pro mne vlastně i tak trochu logická s ohledem na výše napsané ódy na architekturu vinařství, která mají respekt místu vinohradu, k přírodě se kterou souzní. Naturální vína vlastně vycházejí z podobné filozofie respektu k přírodě, návratu k tradici i hledání nových cest. V tomto mají s architekturou hodně společného a když toto píši, tak mne napadá, že večer s naturálními víny a "naturální" architekturou vinařství by mohl být také zajímavý počin. Kdyby se navíc ještě povedlo ta vína a vinařství propojit, pak by to bylo naprosto bez chyby. Nápad pánové...

Celý večer dost připomínal takovou přátelskou besedu, kterou navíc okořenily i vinařské znalosti a zkušenosti pana Káčera. Jan Čulík umí překvapit! Dokázal to loni svými gastro produkty z kapra, které mne, ačkoli tuhle rybu moc nemusím, doslova vystřelily na měsíc, jak byly výborné! Stejně tak i letos nás obdařil náramnými dobrotami, ale ty úplně přebilo naturální víno v pixle. Tedy, překvapující to bylo. To je svatá pravda, ale jako staromilec si nějak neumím představit pití vína z plechovky. Jenže kdysi si někdo asi úplně neuměl představit víno v Tetrapaku, pivo v PETce, zátku, která není z korku, zátku která je šroubovací... No, a vše to je již nějak součástí trhu. Pravda, ne všude, ale pouze v určitých segmentech. Naštěstí! Nicméně se uchytilo lecos z toho, co nám nevonělo a mnohým nevoní dodnes, ale když to někomu nevadí... V každém případě, pokus a risk s ním spojený kvituji, protože to chce odvahu to udělat a nikoli o tom stále mluvit. Jan Čulík tu odvahu měl. Minimálně tu! Jestli měl i správný čich na obchodní trhák, se ukáže až časem. Možná až i s větším odstupem a smetanu slízne někdo jiný. Takových případů už v dějinách bylo, kdy mnozí odvážní přišli s dobrým nápadem, ale v nesprávný čas. Já bych Janu Čulíkovi přál, má-li se tohle uchytit, aby se to povedlo právě jemu!

No tohle je ono "pixlované" víno. Nechutnalo zle!

Každopádně letos ta degustace byla mnohem méně překvapivá než ta loňská, kde byla vína i hodně zvláštní. A zvláštním je opravdu míněno zvláštní nikoli špatné nebo divné, neřku-li nepitelné. V tomto ohledu byl letošní ročník, až na tu pixlu, celkem klidný. Na druhou stranu, také i díky panu Káčerovi, to zase mělo i jiné kouzlo. V každém případě si myslím, že to rozhodně, a to ani jedna akce, nebylo pro nějakou krumlovskou "high society", ale pro úplně běžné lidi, i normální krumlováky, kterým chutná víno, chtějí se bavit a mají zájem se o něm lecos dozvědět. Navíc je to vždy i s nějakým přesahem, kdy se dozvíte zajímavosti i z jiné oblasti než je víno. 

Doufám, a přál bych si to, aby i tohle psaní pomohlo bořit stereotypy, nejen, u Festivalu vína. Řekl bych, a zcela sebekriticky přiznám, že i já jsem mnohými zaneřáděný, ale poslední, více než rok, se snažím tohle napravovat a sebe napravovat. Zatím jsem nikdy nelitoval toho, že jsem zkusil něco nového nebo nepoznaného. Třeba i z důvodu hloupého předsudku. Zkuste to také!