Hodno pozornosti - lidství stále existuje!

Dobrý den Vám všem, 

do mailu mi "přistál" článek o dětském hospicu. Ano, čtete dobře - o dětském hospicu. Jeden by si možná řekl, co že to je za divnost, neřku-li zvrhlost, stavět takové zařízení pro děti. Řeknu Vám - byl by to hlupák! Realita života je prostě taková, že smrt je u nás přítomna od narození až do doby, kdy řekne, že "je čas". Někdy to je hrozně moc brzy a o to více je vše také bolestivější. Proto mi přijde dětský hospic, jako skvělý nápad na to, jak ještě pomoci tam, kde již zbývá pouze víra a naděje. Není náhoda, že se takový nápad zrodil v myslích, které jsou takovou nenahraditelnou ztrátou poznamenány.

U stáří je běžné počítat s tím, že se konec blíží, ovšem ve chvíli, kdy živost ještě ani nezačal pořádně kvést, natožpak rozkvést, jde o něco, co pochopí pouze ten, kdo má tuto tragickou zkušenost. Někdy je smrt "milostivá" a jedná se o okamžik, ale někdy se jedná i o roky. A přesně proto a z tohoto důvodu, vznikl tento hospic. Přijde mi zvláštní, hovořit o zařízení, kde se setkává smrt se životem, aby od něj převzala vládu na tělem, nadto velmi mladým, jako o krásném domě. Ale ano, je krásný! Je důstojný. Když už takto mladý život má opustit tento svět, tak by se to mělo stát na krásném místě! Myslím, že to zde nebude pro rodiny asi o moc lehčí, ale alespoň to bude důstojné.

Nevím, co více psát, protože to není snadné a tak si přečtěte reportáž o tomto nezvyklém zařízení a pochopíte, že jde o naprosto výjimečný počin, výjimečných lidí. Že jde přesně o ten případ, kdy neziskové organizace dávají hluboký smysl, kdy dává smysl takové organizace a lidi podporovat! Tady nejde o politiku, aktivismus a pseudohumanismus některých obskurních woke neziskovek. Tady jde o opravdové lidství, které má pomoci tam, kde už ani ta nejhlubší víra nestačí. Tam, kde zůstává už "pouze" víra v to, že za řekou bude lépe... Možná to je právě ta jediná víra, která nám dává schopnost se nakonec uzdravit a žít.

Pohled na dětský hospic

Tahle reportáž mi opět připomněla jedno osobní poznání, kterého asi nabudou mnozí z nás, že do doby, než se nám narodili děti, jsem neměl absolutně žádné ponětí o tom, co je to strach! Strachu o život dítěte se nic nevyrovná! Kolem jednoho našeho děcka se otřel pouze stín smrti a byl to ten nejhorší týden v našem životě. Týden, ve kterém jsme ale potkali lékaře a personál, který by měl mít svatozář! Tím lékařem byl pan doktor Karel Chytrý, primář z písecké neonatologie. Už nikdy jsme potom nepotkali žádného lékaře, který by tak moc miloval děti, jako on! Chtělo by se říci, že možná naštěstí a poděkovat... Děkuji!