Kandidáti do EU - nejvážnější hrozby pro svobodu projevu

Tímhle se ještě vracím k předchozímu článku, protože to vlastně vysvětluje i můj výbuch. Ta příčina není ani tak v tom o čem jsem psal, ale v tom celospolečenském rámci. Když jsem si přečetl reakce politiků na otázku "Jaké jsou podle vás nejvážnější hrozby pro svobodu projevu a pluralitní demokracii v EU?", tak mi došlo, že tahle vyjádření jsou vlastně pojmenováním příčiny. Všechny ty snahy o to nám vnutit ten jeden jediný správný názor jako za komančů. Bylo to tak za Covidu a opakuje se to stále v mnoha dalších sférách společnosti. Děsivé na tom je to, že mnohým záleží více na slevě v supermarketu, než na tom, co mohou dělat nebo říkat. 

Když jsem se více ponořil do problematiky toho promítaného filmu na ZŠ Za Nádražím, tak mi došlo, jak hloupě se chováme, když, ať již vědomě či nevědomě, odkláníme hlavu od problému. Problém je v tom, že ve společnosti zásadně převažuje šíření jednoho názorového proudu, jehož je tento film součástí. Protinázory jsou buď potlačovány tím, že mají výrazně menší prostor v médiích anebo jsou rovnou nálepkovány jako dezinformace a to již ve mne vyvolává značné tenze a potřeby se k tomu nějak vyjádřit a proto to je nakonec taková mozaika všeho možného. 

V první řadě jsem si myslel, že jde o propagaci transgendru a gendru. Jde, ale podle mne je ten hlavní vzkaz jinde a to v tom, že "rodina vás neochrání, ale síla kolektivu ano!" Klidně si myslete, že jsem se zbláznil. Jenže ať již pravdu mám nebo nikoli, tak platí, že nejlepší propaganada je ta u které nepoznáte, že to je propaganda. Alespoň se koukněte na tu ukázku a zamyslete se na ní. 

Dnes je hrozně snadné někoho nálepkovat tím, že je dezinformátor, dezolát atd. To ale není nic nového. Komunisti měli nepřítele socialistického zřízení, žoldáky z Wall streetu, imperialistické centrály atd. Už to tu bylo. Princip stejný a stačí pouze vyměnit slova jako náplň u propisky. Dějiny se opakují a když něco fungovalo dobře dříve, proč to ničit. Stačí to přetřít, vyčistit, namazat a frčíme dál. Bohužel to u mnohých stačí k tomu, aby jim tento jednoduchý fakt nedošel.

A že jsem vypěnil u školy? No ano! Vypěnil, protože si stačí vzpomenout třeba na páteční demonstrace Future for Fridays, kam školy tak servilně nahopkaly až jsem se lekl. A stačilo tak málo! Děti i učitelé vesele mávali za záchranu světa. Včera to byla Greta a zítra to bude kdo? A proti komu? Nobelisti jsou považováni div ne za šarlatány, a poslední vědecký pucflek odříkávající jemu předepsanou mantru je vědecká elita. Najednou už věda není o důkazech, ale o konsenzu těchto patolízalů. Až najdou konsenzus na tom, že je země placatá, tak bude placatá a pak budeme vesele, za ryku trumpet a třepotání mávátek, "upalovat" bludaře s koulí. To už bylo v dějinách tolikrát...

No a když se takové informace dlouhodobě hromadí, tak najednou bouchnete a už se to valí, protože ještě, teď nevím zda bohužel nebo bohudík, pamatuji dobu, kdy byl povolený pouze ten jeden oficiální názor. Signifiknatní je, že největší bojovníci proti dezinformacím se rekrutují z politiků, kteří tu dobu vůbec nezažili, tudíž nemají ani šajna o tom, jaké to bylo. Anebo z politiků, kterým v té době utírali ještě nudli u nosu. A ti jsou na tom stejně! O západních "caviar gauche" ani nemluvě! Nehledě na to, když vidím, kam to dospělo v USA, kde antisemistký lidský odpad atakuje univerzity, tak je mi zle. Osobně bych je poslal do Gazy bojovat za ty své kámoše z Hamásu. Rychle by se vyléčili z té své naivity! Na druhou stranu, sklízejí si tam to, co si zaseli. 

Už v roce 1990, kdy jsem byl v USA poprvé, byly jejich univerzity prolezlé bolševiky a teď to rozhodně lepší nebude. A když potom vidím, jak se toto, téměř jako přes kopírák opakuje v Evropě, tak je mi zle! Jediná naděje, u nás v bývalém východním bloku, spočívá v tom, že ještě máme stále, alespoň částečně, na paměti, jaké to bylo. Z toho asi i vychází jistý pud sebezáchovy, který tyhle pokrokářské příšernosti obrušuje. Možná ale také v tom tkví i záludné nebezpečí, protože díky tomu obroušení to lidé nepociťují, jako akutní ohrožení svobody a své existence. Ale abychom se jednou nedivili, jako naši rodiče v roce 1948. Bohužel ti, od naší západní hranice dál, vůbec netuší, jako příšeru probouzejí... V tomto kontextu je pro mne těžké zůstat v klidu!

Zůstat v klidu, když se v dnešní Evropě, přímo v Bruselu, ze kterého slyšíme tolik žvástů na téma demokracie a svoboda slova, dějí takovéto věci zde je prostě znepokojující. Minimálně!

Mě si klidně považujte za blázna, ale třeba uznávaná ekonomka Markéta Šichtařová napsala toto a zkuste si její "test" udělat. Sami pak můžete posoudit, zda být v netečném klidu a mlčet anebo přijdete na to, že už nazrává čas začít něco dělat.

A na samotný závěr dva inspirativní odkazy, které by jste si měli přečíst. 

"Komisařka Jourová chce určovat, co smím říkat online"

Napsal Michael Schalenberg

Známý americký novinář Michael Shellenberger napsal pro Echo předmluvu k textu publicistky Cecílie Jílkové, dcery disidenta Ludvíka Vaculíka. Text "Moje země se vrací k totalitě" Shellenberger zveřejnil na svém Substacku. 

"Moje země se vrací k totalitě," varuje dcera legendárního českého bojovníka za svobodu"

Napsala Cecílie Jílková

Cecílie Jílková je česká publicistka, dcera spisovatelů Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové. Její text vydal na svém Substacku známý americký novinář Michael Shellenberger, který se předloni podílel na zveřejňování interní komunikace Twitteru s Bílým domem a tajnými službami.