Kdo zvítězí - umělá inteligence nebo lidská demence?

V poslední době se plní webový prostor, a nejen on, obavami z umělé inteligence a já s tím poměrně souzním a to tím spíše, že mne teď celkem zaujaly dva články. Hlavně proto, že se týkají dětí, které jsou v tomto ohledu hodně bezbranné. Chránit bychom je měli my, rodiče. Mě se to už netýká, protože děti už dost dlouho nejsou děti. I když, ony vlastně dětmi pro mě nikdy být nepřestanou a tohle je vlastně psaní i pro ně, protože kdo ví, co budoucnost přinese…

Začnu trochu s humorem. Kamarádka AI používá a tak jsme jednou kafrali na Signalu (mimochodem mnohem lepší a bezpečnější varianta "wocapu"), ani nevím už o čem, ale šlo o to, jak používá AI. Píšu jí - "zeptej se jí na to, jak by se jí líbila sestra AD" (Artificial Dementia - umělá demence). Nevím, co tam tehdy napsala (byl to tuším do "četdžípítý") a odpověď nebyla až tak neočekávaná - "je to zajímavá myšlenka, ale nemám na to hlubší názor". No bodejť! Začula nekalou konkurenci, která by měla jisto jistě navrch, protože lidská blbost je nekonečná a zvítězit se nad ní nedá. Pouze jsem si povzdychl, že nejsem (naštěstí) zahnívající ajťák s gulášem v klávesnici a s broučkama ve vousech, který umí psát kód, protože bych se jinak pustil do vývoje téhle pirátské věcičky sám a získal za to Debilovu cenu míru a měl bych fotku vedle teroristy Arafáta. No jó, i ten jí dostal! Materiálu by bylo mnohem více než pro AI, protože blbů je na světě jednoznačná přesila. Tahle myšlenka mě opravdu baví, že by na síti byly dvě entity, co si jdou po krku. Je to obrovská příležitost pro současnou Evropu. AI vzniká v USA, protože se tam stahují největší mozky světa. Evropa by mohla zářit v AD, protože naopak, zde žije, a stahuje se sem, kdejaká verbež ducha mdlého. V tomto má současná Evropa nad USA výraznou převahu (alespoň v něčem) a tak by se toho mělo využít. No řekněte, není to logické? Alespoň v něčem bychom mohli zářit. Když nenastane blackout…

Článek "Je umělá inteligence nástroj, nebo trojský kůň? Proč mám vážné obavy o duševní zdraví našich dětí", je opravdu celkem mrazivý. Při jeho čtení mi na mysli vyvstal další dobrý důvod pro psaní - díky psaní budu zřejmě blbnout pomaleji (jistě se najdou tací, kteří si myslí, že už blbej jsem) a možná se pak budu moci, zpoza plotu, kochat pohledem na slintající starce a stařeny v zahradě státní dementní rezervace, jak nacvičují besídku zvláštní školy. Otázkou je, na které straně plotu bude svoboda a jestli to náhodou nebudeme my, kdo bude ta zoologická zahrada na špatné straně... Pokud jde o současnou Evropu, začínám mít temné tušení, protože jsem si myslel, že některé věci, které tak důvěrně poznávám, už v životě nepotkám. Třeba RVHP (nebo spíš ještě jeho zvrhlejší parodii), tzv. "pendrekový zákon", cenzura (pardon - moderování obsahu) a třeba i to, že lidé už zase jinak mluví doma a jinak na veřejnosti. Něco mi to připomíná a hezké to nebylo! A hvězdy to mělo také žluté...

Jenže pokud dojde na slova v článku viz výše, a nějak zatím moc nevidím důvod proč by nemohlo, tak nás humor přejde! Když k tomuto článku přidáte ještě článek z Konzervativních novin od Mariana Kechlibara "Doba duševní obezity", tak už by vás mělo začít mrazit? Minimálně bych si z toho již tak bohorovnou legraci nedělal, ale - "každý strůjcem osudu svého". Občas, když vidím děcka s tabletem nebo telefonem, aby rodiče mohli pracovat anebo měli prostě klid, je mi jich líto, protože ani jedni netuší, co je čeká, ale zřejmě to nic moc dobrého nebude. Nikoho neodsuzuji, protože to je asi průvodní jev každého pokroku nebo radikální společenské změny. Však na to také máme repliku - "Když se kácí les, tak lítají třísky". Jde spíš o to, že není nutné být tou obětí, protože tohle je zcela dobrovolné. Ovšem nestát se jí, vyžaduje mnohem více času, práce a odvahy jít proti proudu do té doby, než se v něm děti naučí bezpečně plavat. Opačná cesta je cesta pohodlnosti, pravděpodobně se všemi negativními důsledky. Vyberte si. Zatím můžete! Nebo dokud můžete.

A proč o tom píšu? Je to prosté - dětský mozek se formuje snáz než ten dospělý. Děti nemají zkušenosti, nemají instinkty, nevidí nebezpečí tam, kde jej vnímají druzí. Vůbec nepochybuji o tom, že plno dětských her, digitálních, je indoktrinačních a jsou vybudovány tak, aby vyvolávaly závislosti a učily děti vzorcům, které je budou ovlivňovat v budoucnosti. Nehledě na často doslova debilní grafiku, hýřící duhovými jednorožci a podobným kýčovitým odpadem s plastikovými barvami odporného marshmallow. Jsou jako "drogou napuštěné bonbóny", které rozdávají dealeři před školou. I oni moc dobře vědí, že věrnost se buduje již v útlém věku. Ví to dealer a ví to tím spíše i korporát a hlavně stát... Nejsem paranoidní, abych si myslel, že vše je špatně. To není a ani nemůže, protože pak by to bylo zcela jasně vidět a to je špatně, tedy kontraproduktivní, pokud chcete někoho nebo něco ovlivňovat. Však nejlepší manipulace vypadá jako křišťálová pravda. Sám mám rád i digitální hry. Zvláště pak ty z produkce českého studia Amanita Design . Třeba Machinarium je naprosto boží hra a robůtci Josef a Berta jsou prostě k sežrání! Skvělá grafika se snovou industriální atmosférou je geniální! I naše děti ji milovaly a vaše ji budou možná milovat také. Nutí každého, dítě i dospělého přemýšlet, tvořit, vidět svět imaginativně, protože s tupým klikáním klávesnice a nahánění bodů, zde nic nezmůžete. A navíc to můžete hrát s nimi, protože některé rébusy dají zatopit i dospělému. Doporučuji! Velmi! A je pro MacOS i pro Widle, comp i telefon/tablet. A ano, musíte si ji koupit, ale odměnou je vám to, že vaše děti nejsou digitální potrava, dá se hrát off line, tedy kdykoli a kdekoli. A ještě je k tomu skvělý hudební doprovod od ex člena Lucie Tomáše Dvořáka. Tohle je rozhodně násobně lepší způsob, jak děti uvést do digitálního světa, aby nebyly lacinou potravou a musely u toho myslet sami a nikoli že za ně bude "myslet" AI. Ta tohle prostě nedá. Na to je asi tupá a ani to asi moc nejde. Tady jim prostě nepomůže. Naštěstí! Je to na vás. Já tu od toho nejsem, abych vám říkal, co máte dělat...

Screenshot ze hry Machinarium od Amanita Design

Já jsem starej pes, kterej se už nedá. Naše děti to, doufám, zasáhne s rozumovou brzdou, ale dnešní prckové to schytají, a již schytávají, úplně naplno a je pouze na nás všech, abychom jim pomohli. Věnovali se jim, našli si na ně čas, přitáhli je ke knihám, krásným reálným hrám v rámci rodiny a dali jim maximum lásky a svoji přítomnosti. Až vyrostou tak třeba zjistíte, jak jste jim ublížili tím, že jste jim do ruky raději vrazili tablet nebo telefon, ať si hrají aby jste vy měli klid. Ale to už bude pozdě na stesky po společných chvílích, čtení pohádek, hraní her a nězných objetích… A věřte, bude to bolet a vrátit se to nedá!
Vím o čem mluvím - já dal přednost práci v domění, že to dělám pro dobro rodiny a lituji toho dodnes! Byl jsem idiot a připravil jsem děti o tátu v době, kdy ho potřebovali nejvíce, kdybych si to i já užíval a pište si, že tohle bolí stále! Nejde to vrátit! Mohu to pouze napravovat a snažím se. Nedělejte stejnou pitomost! Budete toho jednou litovat! Je to neuvěřitelně hořká pilulka! A řeknu vám, že jsem kdysi slyšel něco, co mám živě v paměti - "nebudu svůj život přizpůsobovat dětem". A komu tedy? Sobě? Tak proč máte děti? Jasně, že nejste povinni být jejich otrokem na 100%, že potřebujete i svůj čas a prostor. Samozřejmě že ano! Ale proto je zde rodina, která se má umět podělit o starosti i lásku k dětem! Proto nesnáším, nenávidím - ano, přiznávám se, je to nenávistný projev (polibte mi!) - všechny blbce, kteří klasický formát rodiny agresivně zpochybňují. Jsou to hňupové! 

Možná si tím kompenzují nějaké své trauma, ale to by kompenzovali mnohem lépe tím, že budou naopak rodinu podporovat, aby byla lepší a jiní si tak nemuseli projít tím, čím si třeba byli nuceni projít oni. Bylo by to mnohem lepší než to, že teď na ni budou flusat! Za jejich trauma nemůže rodina, ale rodiče. Škodí tím pak všem, škodí dětem i společnosti. Rodina špatná není, špatní mohou být lidé, kteří ji tvoří.

Někdo možná namítne, že já si tímto psaním také řeším nějaké své trauma - a bude mít pravdu. Je to pro mne trauma! Rozpad rodiny je pro mne trauma! Ale snažím se to přetavit do nějakého pozitivního poselství. Vlastně v tomhle ohledu, svým způsobem, nesnáším i svoji minulost a děkuji za to, že jsem zkolaboval, protože s odstupem času to vnímám tak, že je to to nejlepší, co se mi mohlo stát, protože mne to probralo a ukázalo cestu k tomu, jak být, snad ano, lepší člověk. Cena to byla hrozná! Pro mě, pro rodinu a hlavně pro děti, protože napřed jsem pracoval a pak byl nějaký čas opravdu kripl, který se jim nemohl věnovat na 100% ani když jsem chtěl. A to dobré, co mohu ještě udělat je, že vám to tady napíši, jako memento, aby jste nedělali stejné nebo podobné chyby! Co si z toho odnesete a jak si to přeberete je na vás…

Malá zkušenost, že dobře myšlené věci nemusí být vždy dobré. Sice je má zkušenost jiná, ale to je dáno spíše generačně, protože každá generace má svoji Nemesis, ale princip je do jisté míry podobný. Ono také nic není přenositelné beze zbytku. Většinou ne. Jako rodiče jsme chtěli (chceme stále) pro děti to nejlepší. Kdo by nechtěl, že? Políbeni socialismem a bolševikem jsme věděli, a stále víme, co je to za odpornej hnus, a tak jsme se snažili děti chránit a pomáhat jim, jak to jen šlo, aby se měli lépe. Bohužel "cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly" a tak se stalo, že se ta naše láska vlastně občas obrátí proti nim. Jak? Třeba tím, že je fajn si občas natlouci, aby jeden viděl, že to bolí, že si má dávat pozor, že rodiče zbůhdarma nemelou nesmysly apod. Prostě pokud, i s těmi nejlepšími úmysly, chráníme děti až moc, tak jim vlastně děláme "medvědí službu", protože pak nejsou připravené na reálný život, nemají instinkty, nemají zkušenosti, které jsme my, v jejich věku měli. Z lásky jsme je o ně připravili. Necháme je vyrůstat v laskavé bublině a pak je neúspěchy, které vždy nutně přijdou, bolí o to více. Kdyby byly trénované, tak se leckterým výzvám budou umět postavit mnohem odhodlaněji. Ony se to nakonec naučí, ale mohly by to mít snažší, kdybychom jim to sami, byť v dobrém úmyslu, neztížili. Doba je možná trochu horší, ale je opravdu o tolik horší? Nejsme náhodou my více pomatení a vystrašení mediálním brain washingovou manipulativní bramboračkou. Vždyť vystrašeným lidem se snáze vládne. Však na základě čeho asi vzniklo ono "rozděl a panuj"? Tohle je naše Nemesis a jsem přesvědčen, že rodiče dnešních malých dětí doběhne jejich Nemesis s AI a digitalizací životního prostoru obecně. To "dobro" které mám na mysli spočívá v naší posedlosti neustále mít děti pod kontrolou a proto mobil už do kolébky. Ty děti vlastně ani nepoznají, jak chutná opravdová svoboda, tak jak potom mohou poznat jak "chutná" nesvoboda? Opravdu tohle pro ně chceme? Já tohle nechci! Ani pro své děti ani pro vaše!

A na samý konec pár odkazů k zamyšlení, které jsou spíše doplněním širšího kontextu 

Komu pomáhá všudypřítomná digitalizace?

Proč školy čekaly se zákazem telefonů tak dlouho?

Hrozba pro soukromí na internetu. Vrací se návrh na povinné šmírování v konverzacích

Ale důvodů k obezřetnosti je pochopitelně nekonečně více. Tedy pokud nechcete, aby z vašich dětí trénovali cvičené opice, které budou v dospělosti poslušně poklonkovat vrchnosti, protože jim to přijde naprosto přirozené. Stejně jako zvířata ze zoologické zahrady, nebudou ani tušit o tom, že mají jinou možnost. Mimochodem, krom toho, že to je parádní animák, o čem si asi tak myslíte, že je Madagaskar? Pokud vám to nedojde hned, koukněte se a přemýšlejte. Děti to v tom samozřejmě neuvidí, ale ty vzorce svobody a možnosti změnit život, že tu ta možnost je, se jim v mozku usadí. Vy dospělí by jste to v tom měli vidět na první dobrou a pokud nikoli, tak o sobě možná začněte přemýšlet, jestli není něco špatně, když vám to hned nedojde?

Mějte krásné dny!