Krumlovské vinobraní 2025
Tak, nám trochu opadlo pracovní psycho a já mám konečně trochu času, kdy se zase můžu věnovat psaní o něčem, co je mi libé. Psaní o víně, o krumlovském vinobraní a hlavně o začátku Festivalu vína Český Krumlov 2025.
Krumlovské vinobraní 2025
Všichni, kdož mne znají, tak moc dobře ví, že vstávat před devátou hodinou ranní, je pro mne doslova fyzické utrpení. Na druhou stranu, kdyby snad někdo záviděl, tak každá mince má dvě strany. U mne je ta druhá fakt, že nezřídka pracuji do noci a málokdy chodím spát před půlnocí. To jen proto, aby byl obrázek celý, že nic není jen tak a zadarmo. A krom toho, naučil jsem se, že si na svůj čas odpočinku nedám sáhnout! To je pro zdraví velmi důležité. Ale proč o tom píšu? No protože jsem byl, kvůli vinobraní, "donucen" vstát v 6:00 a jako mátoha se za kuropění dopotácet do klášterní zahrady sklízet letošní úrodu z krumlovských vinic. No, spíše viniček a jak to zjara vypadalo nevábně, tak nakonec se jedná o asi nejúspěšnější sezónu krumlovského vinaření.
U tohoto nádherného spektáklu nejsem dlouho - tři roky, ale musím říci, že i v 5:00 bych vstal. Je to jednou ročně a pravdou je, že ranní, mírně zamlžený, covidovou atmosférou zvící, prázdné město, svůj zcela neoddiskutovatelný půvab prostě má! Neřku-li pak pohled z orosené, ve zbytcích mlhy se koupající, klášterní zahrady. A když se do toho v sedm hodin rozezní zvony, jde o parádní předěl mezi nocí a dnem, kdy pár nadšenců již vesele sklízí letošní úrodu odrůd Saphira a Solaris. Krásnou úrodu, která navíc nebyla nijak ošetřována, tak jde vlastně o bio úrodu. Navíc velmi bohatou úrodu, ze které se nakonec povedlo vylisovat 150 litrů moštu. Dosud nejvíce v historii krumlovského vinaření!
To, co je na celé téhle věci nejhezčí, je fakt, že nejde o žádné profesionální vinařství. To by byl spíše "monkey business", ale jde o parádního koníčka u jehož zrodu stál "krumlovský arci ďábel" Míra Reitinger a Pavel Fučík. Ostatně i to, že se v Českém Krumlově může dařit vínu, je jistě dílo ďáblovo! Krumlov byl vždy magickým a jistě i ďábelským místem, místem alchymistů, okultistů a věd transcendentálních (to není nic ze slovníku současné woke progresivní pomatenosti...). Pravdou prostě je, že se cítím poctěn, když jsem se mohl stát součástí tohoto vinného obcování, které považuji za jednu z nejpovedenějších krumlovských akcí. Je to sice o alkoholu, ale kultivovaném alkoholu, se kterým se pojí i historie, umění a kultivovaná kultura. No ano, nic není bez smítka a občas se to někde trochu vykloubí, ale "Slavnostní pětilisté" chlastačce je toto na hony vzdálené. Jakkoli chápu i její přínos pro turistický ruch ve městě, tak už by to za ta léta možná chtělo změnit koncept, protože kvalita kopií je rok od roku povážlivě horší a horší. Občas by mne zajímalo, co by na to řekl "otec" slavností Antonín Zwielfehofer. Jak jsem měl možnost jej poznat, jeho reakce, na to, kam se to vrtlo, by jistě byla hodně divoká. Těch, co pamatují první Slavnosti pětilisté růže, bude jistě už jako šafránu a většina z nás pamatuje až ty novodobé po roce 1989, ale vlastně by mne zajímalo, jak to tehdy vypadalo. Ale to bylo jen malé odbočení.
Krumlovské "vinařství" je tvořeno třemi vinicemi - na Jižních terasách, v Klášterní zahradě a pod mincovnou krumlovského zámku. Ještě v minulém roce tu byl pokus o založení vinice v zámeckém zahradnictví, ale to, s ohledem na poměrně větrnou lokalitu, neklaplo. Nehledě na loňské "vosení", které zde, a nejenom, téměř celou úrodu zlikvidovalo. Potvory pruhatý! Nicméně zámecké zahradnictví se stalo krumlovskou mekkou vinařství, protože zde se nakonec shromáždí veškerá úroda hrozna, zde se vylisuje, nalije do kvasného tanku ve sklepení zahradnictví a zde nakonec vzniká krumlovské víno. Zde má svědomitého hlídače v osobě Jiřího Olšana. V tento okamžik je vhodné poděkovat správě krumlovského zámku, v čele s Pavlem Slavkem, za to, že se celé tohle "grand" finále pěstebního úsilí, může odehrávat zde, na tak parádním místě, jakým zámecké zahradnictví je. Někteří by možná byli zklamáni tím, že jde "pouze" o produkční zahradnictví a nikoli výstavní zahradu, ale ta poetika je právě v tom, že to je prostě živoucí zahradnictví, ve kterém si připadáte jako Bouvard et Pécuchet. Přesně tenhle pocit z toho mám, Přesně proto to mám rád. Mám rád postavu Jirky Olšana s jeho nezaměnitelnou hučkou. Mám rád "zámeckého" pána Pavla Slavka, který do toho přinese neopakovatelnou atmosféru a mám rád všechny kolem, kteří září jako stovka žárovka, protože to je prostě radost. Loni byla menší, letos veliká, ale vždy to je radost a o to v životě jde! A jsem rád, že se to vše minulo s volbami, protože by se možná do té radosti propsaly. Nevěřím tomu, že konfliktně, ale zbytečně by ji mohly kalit. Takto to bylo naprosto perfektní!
Pokud vás zajímá, jak to bylo, tak níže jsou dva filmy, které vás snad pobaví. To by bylo asi nejvíc, protože proto nakonec vznikají. Svět je krásnější, když se lidé umějí bavit a smějí se. Nemyslíte?
Tak že - děkuji kamarádi vinařští! Těším se již na příští vinobraní
Kdyby se někdo divil tomu, proč je zde "kurz jabkonštiny", tak to vzniklo zcela náhodou 4x zrychleným hlasem Pavla Fučíka, kdy na konci filmu níže rekapituluje letošní úrodu. Tak že tak... Je to zcela logické!
Zde je celý film z průběhu vinobraní 2025