I scream - začínáme

Toto téma je tak trochu, v rámci celého konceptu, UFO i pro mě. Na druhou stranu sport je vlastně moje konzistentní součást a jak říká Ester Ledecká - jsem žralok, co se musí hýbat, aby žil. Jsem člověk, který má mnoho tváří a záleží pouze na každém z vás, kterou z nich pozná nebo si vybere. Umím být beránkem i vlkem (tuhle tvář poznat nechcete…). Mám mozek, kterým je obdařeno 0,2% populace, ale jsou i ti, kteří si myslí, že jsem blb (Dobře jim tak!). Dělá mi dobře se hezky obléct i být za křupana. Záleží na náladě i psychickém rozpoložení a ačkoli jsem architekt nepotřebuji být černá vrána, abych se cítil jako umělec. Přesto respektuji, že někdo to tak chce. V té černé zkratce si připadám spíše jako blbec a navíc oblečení neřekne nic o tom, co umíte. Svět je barevný, život je barevný, tak si ho chci takto užívat a ne být 24 hodin na funuse.  Jsem osoba - "co na srdci, to na jazyku". Pro jedny upřímnost, pro jiné arogance (zvláště pak, když mám pravdu). Umím se válet i sportovat - obojí hlavně pro radost, ale téměř vždy naplno. Flákat se, není můj styl a tempo mám vysoké. A - vážím si sebe a nestydím se za to, co umím, co vím, co jsem dokázal!

Proto nemám rád lenochy, patolízaly i nekonečné rozhodování se, zvažování pro a proti i odkládání až je šance pryč. Neúspěch patří k životu stejně jako úspěch a obojí nás vždy posouvá kupředu. Výsledek je vždy důležitý. Kdo tvrdí že nikoli, tak buď lže anebo neví o čem mluví. Proto nikdy nemůže fungovat komunismus, protože pokud zmizí motivační motor, který žene lidi za tím, aby se měli lépe, tak zdegenerujeme. Se sportem to je to samé - máme v povaze soutěžit, být lepší, být nejlepší. Tak to prostě je!

Proto "I scream", protože po každém úspěchu je fajn si hezky od srdce zařvat! Houby sejde na tom, že jsem uběhl první kilometr nebo maratón. Pro někoho i ten kilometr může být jako maratón a jen vůl se tomu směje! Vím přesně, co mi dalo práce se dát po kolapsu v roce 2007 dohromady. Šest hodin, třikrát týdně, tři roky dialýzy, pak fitko a krvácející ruce po jehlách z dialýzy, sauna, den odpočinek a znovu... Lékaři se chytali za hlavu. Jenže u mne to probudilo ohromnou vůli žít a víru v to, že to dám! Že když dám tohle, tak dám cokoli a pak mi už každý může... Po třech letech očistce na hadičkách přišla transplantace, která dopadla skvěle i díky téhle dřině a odhodlání. A pak nový život, kdy na samém počátku byl i ten blbej kilometr sakra úspěch. Dnes běhám Kleť i šumavské kopce a cíl? Vyběhnout Hochkönig (2941 m.n.m.) se sedmnácti sty metry převýšení. A vím, že to dám! A tam si tedy opravdu zařvu... Ale navzdory tomu jsem už to nejdůležitější vyhrál - nesedím u televize, "nekonzumuju teplé pivo se studenými párky" a "nešetřím se", abych si neublížil. Žiju život! Běhám traily - miluji letět po ledové Kleti dolů, lyžuju, lezu ferraty, chodím po horách, jezdím na inlinech i kole a paddle boardu, chodím do fitka. Občas jachting, který jsem dělal i dvacet let závodně a můj sen je NACRA F18 a možná risknu cestu s kamarádem z Mexika na Havaj. Rád bych se ještě naučil na kitu. Ano i toto vše můžete dělat třeba i s "handicapem". 

Někdo má handicap viditelný, jiný ne, ale co na tom sejde? A sejde na tom? U některých lidí nepoznáte, že "nemají mozek v hlavě", ale ti jsou tak zvaně zdraví. A to jen proto, že to není vidět. Dokonce některé i volíte.  Řeknu vám jedno: raději transplantovaná ledvina a plnohodnotný život - mám to obrovské štěstí, že ho mohu vést - než žít jako línej "zdravej" hňup s křupkama u televize a nadávat na svět! Nejdůležitější je, jak se s tím vším vyrovnáte. Nikoli pouze s handicapem, ale prostě se svým životem. Ne každý má to štěstí jako já, ale znám plno dalších, kteří jsme padli "hubou do bláta", dokázali se zvednou a nefňukají nad hloupostmi typu, že někdo "narušil naši osobní integritu". Když vám tohle dojde, tak najednou zjistíte, že i ten "hnusnej svět" je parádní místo k životu!

A proč to píšu? Motivace. Měla by to být motivace, že i když máte pocit, že něco nedáte, neumíte, máte z toho strach nebo se stydíte, tak to napřed zkuste. Někdo opravdu nemůže, ale většina z nás ano, ale pouze si třeba jen nevěří, stydí se. Pak věřte, že tady se vám nikdo smát nebude, protože každý začátek, i byť se jen odhodlat, je těžký. Vážím si každého, kdo chce něco nového zkusit. Není až tak důležité, jak Vám to jde, ale jak moc Vás to naplňuje! A na blbce kolem se vykašlete. Jste lepší a vždy budete lepší než oni! Mimochodem, Martin Fürst, další úžasný člověk. Dětský lékař, vozíčkář, který se z toho také ne... Takových lidí si vážím. Jsou inspirativní. Napadá mne, že podobných je plno, ale jsou neviditelní a je to škoda. Možná najdu způsob, jak tady jejich příběhy zprostředkovat. Můj příběh je vlastně, přes veškeré těžkosti, darem! Darem v tom, že jsem najednou začal vnímat kolem sebe právě tyhle neviditelné. A věřte, že jich je. Že mnozí jsou inspirativnější a nabitější energií i entuziasmem o dost více, než leckteří ti tak zvaně zdraví, jejichž nevětší bolestí, je nedostatek lajků u jejich holé zadnice na "fásbuku nebo instáči".

Co vše se zde tedy objeví bude věcí vývoje, ale jedno vím už teď - budou zde pozvánky na výlety, trasy, které jsem proběhl, prošel nebo projel. Tipy nebo nabídky ke společnému sportování. Co zde spíše nečekejte je forma poradny, protože to není v silách jednoho, ani dvou či třech lidí zabezpečit. Navíc toho je na netu plno. Stačí hledat. A taky neočekávejte, že jde o nějaký motivační kurz. Ostatně ani jakýkoli jiný kurz. Nic takového! Rádi Vám poradíme, pomůžeme s orientací, ale zbytek je o vaší vůli chtít. Jde o sport pro radost a aktivní trávení volného času. O to užívat si život třeba i jinak, než jste byli zvyklí a hledáte k tomu prostě ty správné lidi, kteří ve Vašem okolí nejsou.

A zakončím to tipem na parádní barevné sportovní outfity, aby jste byli cool. Pro všechny, kteří se nebojí - zkuste českou značku PURA VIDA. Je sice určená hlavně ženám, ale omezeně i pánům. Má ujetý, ale parádní design s motivačními kolekcemi. Pro dámy řada - Nebuď kráva, měj se ráda. Pro pány řada - Hlavně se neposrat. Jedno triko už mám...

Miluji lidi, kteří si ze sebe umí dělat legraci! 

Ostatně téma fyzické pohlednosti je, ve vztahu ke sportování, pro leckoho, vážné téma, které mu brání si ten který sport užít. A nejenom sport. Jenže tím nakonec škodíte sami sobě. A o to asi Pura Vidě jde - probudit ve Vás sebedůvěru. A protože to asi mnohem více řeší ženy, je to hlavně ženská značka. Ale zeptáte-li se mě, jak třeba vnímám ženskost já. Takto - např. tyto dvě ukázky jsou pro mne esencí ryzí ženskosti! A mimochodem - ženskost, nerovná se krása. A byť se to nevylučuje, tak to jsou dvě dost odlišné věci... Pro muže a mužnost to platí pochopitelně stejně, ale mne baví ženy, tak proto ženskost.

Z filmu Dobrý ročník - zde

Z opery Carmen v Metropolitní opeře - zde

Přesně to je to, o čem mluvím. Ta neuvěřitelná síla ženy, až téměř esenciální ženskost, která z nás mužů dělá slaboučké mouchy neschopné odporu a z žen "zbraň hromadného ničení". Tímhle mé drahé vládnete téměř všechny! Carmen i Ludovine jsou úžasné. Každá jinak, každá pro každého jinak. Nehodlám se nějakým "probuzeným" cvokem o tohle vnímání ženy a ženskosti připravit. Nicméně chápu - komu je dvacet, tak asi úplně nerozumí tomu o čem je řeč a vnímá více krásu. Každé ovoce musí dozrát...

Mějme se rádi, neposerme se z toho a život bude mnohem hezčí!