Krásná cesta na kole kolem Kleti 78 km, 1200m převýšení
Rád bych se s vámi podělil o parádní trasu na kolo, kterou jsem jel včera. Může to být pěkný celodeňák, ale také i řádná makačka. Záleží jen na vás, jak to pojmete. Osobně bych tuhle trasu nazval "Za každý sjezd budete poprávu potrestáni jízdou do kopce". Anebo klidně obráceně, ať to zní pozitivněji. V každém případě je, v tomto ohledu, zcela vyvážená. 1209 m výstup a 1208 m sestup a to vše na 78 kilometrech. Skvělé na téhle trase je i to, že se cestou z Krumlova pěkně rozehřejete a pak už ty dva první kopce jenom parádně odkrajujete. Následně si odpočinete, vyhodíte to na Kuklov a pak už to je v podstatě užívačka a pár vlnek.
Trasa vede z Krumlova na Novou Hospodu a pak odbočkou doleva na Smědeč. Za to zaplatíte stoupáním cca 300 m, ale pak vás čeká nekonečný sjezd na prachatickou silnici, kousek před Smědeč. Zde ovšem následuje "trest" v podobě devadesáti metrového výstupu přes Smědeč dál, pokračující, opět nekonečným sjezdem, na Smědeček a Třešňový Újezdec. Odtud to již pokalíte na Vodice, Horní Chrášťany a Dobčice. U Dobčic se můžete zastavit na Dobčických rybnících, po chvilce jízdy na Lipanovice doleva, s úžasnou vodní chatkou od Jiřího Stříteckého, jejíž klika skýtá, zvláště pro ženy, vzrušující zážitek. Je zde i společná suchá latrína se speciálním sezením pro muže a ženu, kde mohou v klidu společně meditovat a řešit životní situace k posrání. Bohužel bude pro vás zavřená, neb je určena pouze hostům. Tedy já to tak pamatuji.
Jestli lze něco považovat za splynutí s duchem místa, pak to jistě je i tahle chata na rybníčku od Jirky Stříteckého. To že byl Jirka i šprýmař dokazuje kadibudka pro muže a ženu viz níže. Je to, zcela bez diskuse, parádní architektura na hovno!
Pak to namiřte dál pře Lipanovice na České Chalupy a Sedm Chalup. Já si to, z tréninkových důvodů střihl na Jaronín, kde mají hezkou hospodu. No, kecám! Byl jsem tak "zadřenej" do šlapání, že jsem odbočku na rodiště Milouše Jakeše minul. Ale zase následuje sjezd, který vystřídá mírné stoupání na Jaronínské sedlo. Čokoláda, ionťák, fotka a tradá na Kuklov. Po vystoupání dvěstěšetnácti metrů z Lipanovic na Jaronínské sedlo, si trochu odpočinku, prvního od Nové Hospody, jeden zaslouží.
Cesta na Kuklov se lehce vlní, aby pak přešla do sjezdu. Já se, bohužel nechal unést, a minul odbočku na Kuklov, která pak již vede po vrstevnici, a "vyletěl" jsem na silnici do Brloha, kousek pod Kuklovem, kam se mi už opravdu drápat nechtělo. O své výškové metry jsem se touhle chybou nepřipravil a tak bylo rozhodnuto rychle - po super asfaltu "volným pádem" do Brloha, kde jsem pokořil šedesátku a pak jsem to už mastil na Rojšín. Po výjezdu na malou "vlnu" se otevřel parádní výhled do kraje s úžasnými bílými chaloupkami pod masivem Kluku. Ono vlastně už od Jaronínského sedla se otevírají nádherné výhledy do krajiny a opravdu stojí za to, se chvilku kochat tou nádherou!
Jaronínské sedlo odkud se pokračuje směrem na Kuklov a níže je pohled ke Kluku před Rojšínem
Rojšín, Chlum A Křemže a opět přejeté odbočka v důsledku "zaříznutí" do pedálů. Vracím se kousek pod náměstí, zahýbám doleva a končím na "kozí stezce s kozím přechodem přes potok". Kdo tohle vymyslel? Lepší je uhnou rovnou v Chlumu doprava na Holubov a tuhle "pastičku" si ušetřit. Na druhou stranu, připravíte se o pár výškových metrů, ale ušetříte si dost sprostých slov. Právě kvůli té "kozí" stezce.
Pak už to je pro Krumlováky známá písnička - zkratkou z Holubova do Třísova. Tady je to na každém, jak se rozhodne. Já to zahnul směrem na "Dívčák" a za kolejema na Plešovice. Vlastně celkem dobrá cesta, ale v chatové osadě pozor! Jsou tam dvě koryta přes cestu, jsou hluboká, jsou neoznačená a jsou na rozbití huby! Před prvním, které je hned v zatáčce a vůbec ho nečekáte, jsem stačil přibrzdit, prolétl ho a to co mi lítalo z pusy, slyšet nechcete… Druhé je celkem vidět, ale také nic moc. Pro děti, když pojedou rychle z kopce, to je vskutku zabiják! Pak už Plešovice, kopeček do Srnína, stezka na průmyslovou zónu a pak hodně blbé rozhodnutí jet po staré rožmberské cestě do Vyšného. Ano, je to super gravelová cesta, ale z Vyšného. Z průmyslové zóny nahoru to je vopruz. Hlavně začátek, kdy i ten nejlehčí převod na štěrku stále prokluzuje, tak že jedete sotva na 50%. Výsledkem je, že slézám a přes ten největší bordel to tlačím, protože po skoro osmdesáti kilometrech a více jak jedenácti stech metrech převýšení, to je již ryzí tortura a naprostý nesmysl. Za zatáčkou je to již dobré, ale až ve Vyšném už vím, že je konec a čeká mne sladký sjezd domů.
Doma nakonec zjišťuji, že jsem si díky neplánovaným "vylepšením" přidal cca stopadesát výškových metrů, ale cítím se mnohem lépe, než po stovce z Nového údolí, kde bylo převýšení jen 770 m. Na druhou stranu, tam bylo plno gravelu, který to naprosto v pohodě dorovnal. Obě trasy jsou parádní, ale tahle je z Krumlova a tak se nemusíte cajdat vlakem do Nového Údolí.
Už se těším, až si to zopakuji, ale střihnu si to z Kuklova přes Kleť. Je to pouze o sto metrů výš, ale vidina škopka na Kleti, jídla, sluníčka, odpočinku a pak třicetiminutového sjezdu ke dveřím domu je parádní lákadlo. Navíc, teď už asi nebudou žádné teplotní extrémy, tak by to, za slunečného dne, mohl být parádní tréninkový výlet.
Jsem opravdu rád, že jsem se nechal zblbnout a koupil si nové kolo. Stejně jsem se nechal za covidu zblbnout do běhání. Ne že bych to úplně potřeboval, nechat se zblbnout, běhal jsem i tak. Měl jsem jednoduchou úvahu - když to udýchám, tak ten virus od čínských komoušů nemám. V listopadu a prosinci 2019 jsem si ho užil dostatečně, dříve než zbytek republiky, jakkoli politické huby tvrdili, že to tu ještě nebylo. Myslím, že plno lidí z Krumlova o tom ví své… V životě mě žádná blbá "chřipka" takhle neskolila, jako tohle čínské svinstvo. Nicméně jsem tehdy začal zase chodit, po nějaké době, do fitka a našel impuls k běhání na Kleť, ze které jsem měl do té doby celkem hrůzu. Moc dobře si pamatuji, jak to byl šíleně namáhavý výstup před mým kolapsem v roce 2007, kdy jsem to už nemohl udýcha a hrabal se tam více jak dvě hodiny. hrozná doba! Nový impuls, k běhu na Kleť, byl tedy tehdy naprosto super, ale dnes už mám běhání na Kleť plné zuby. Když už znáte každý kamen, tak vás to, mě tedy ano, přestane bavit. A když ztratíte motivaci a důvod, tím spíš. Už jsem to psal, že mám teď raději Šumavu, protože nesnáším rutinu. Kleť je fajn a v zimě se zase na ní těším. Pravda je, že každý den je jiný, jinak krásný a vše není úplně stejné, ale stejně. Proč stále na jedno místo, když těch krásných je kolem nás nekonečně mnoho? V každém případě na zasněženou Kleť a běhání po sněhu a v ledových korytech s "krampůnama" se už hodně těším. Je to skvělý adrenalin a na kole se v zimě zabít nehodlám. Vše má svůj čas, který si umí říci…
Mějte se krásně a až zase objevím nějakou parádní cestu, tak se o ni podělím.