Největší korálový útes Rakouska je v Linci

Přeji Vám krásné dny a aby byly ještě krásnější, tak Vám zde nabídnu tip, jak k tomu dospět, třeba skrze výstavu. Beru to samozřejmě ze svého pohledu, protože každý to máme jinak, naštěstí. Někdo si udělá radost výstavou, někdo vycházkou do lesa a někdo si třeba radostně přeformátuje kebuli pivem z Cikánky a je to tak dobře!

Tedy k tomu, co Vám chci nabídnout - nedávno mi zase přistála do mailu nabídka OÖ Kultur na umělecké akce v Linci a připomněla mi, že se chci podívat na úžasnou výstavu Österreichs größtes Korallenriff - Háčkovaná moře a jiné abstrakce, která je společným projektem CHRISTINE & MARGARET WERTHEIM a Institute For Figuring inspirovaným matematikou a změnou klimatu. Více třeba i zde

Výstava se koná v lineckém Schloss-museu až do 07. 07. 2024 a slibuje tvarově i barevně úžasnou, řekl bych, že až vskutku barnumskou podívanou. Na stránkách OÖ Landes-kultur web se můžete o výstavě dočíst zhruba toto:

Ústředním tématem sester Margaret a Christine Wertheimových, které žijí v Los Angeles v USA, jsou korálové útesy se svými pestrými barvami, složitými tvary a vlnícím se povrchem, ale také jejich globální mizení. Jako vědecké spisovatelky a umělkyně analyzují estetiku matematických teorií a biologických jevů v souvislosti se změnami klimatu. Krásu mořských ekosystémů a jejich složitých geometrických struktur realizují Wertheimovy v dílech tradiční technikou háčkování.
Jejich projekt "Háčkovaný korálový útes" vzbudil celosvětovou pozornost a byl mimo jiné vystaven na Benátském bienále. Za účasti více než 2 000 nadšených háčkovatelů vznikl v posledních měsících největší rakouský korálový útes. Je k vidění v dialogu s přírodovědnou sbírkou v lineckém Zámeckém muzeu a spolu se "satelitními útesy", které byly dosud vytvořeny v 50 městech a zemích, tvoří celosvětovou síť útesů z vlny.
Příspěvky inspirované tradičními rakouskými řemesly, jako je zlatá kapucínská výšivka, křížkový steh nebo modrotisk, byly vytvořeny v barvách černé, zlaté, červené, modré a bílé. Z geologického hlediska odkazují společná díla Wertheimových k prapůvodnímu moři, jehož pozůstatky se dodnes nacházejí v hornorakouských pánvích a Alpách. .

Ta výstava mne zajímá i proto, že je tak blízká mému vidění světa a způsobu přemýšlení, o který se snažím. Nahlížet, na zcela běžné věci kolem nás, naprosto odlišným způsobem a následně jim dát buď jinou formu, při zachování funkce, anebo se může stát, že jiná forma nabídne, mnohdy i zcela logicky, jinou funkci, nebo minimálně její změnu, posun, vylepšení… Otázkou pak vždy samozřejmě zůstává, zda to je ku prospěchu onoho produktu, ale to je již naprosto jiné téma. 

Háčkovat korálový útes je úžasný nápad! Nikdy by mne to nenapadlo. Asi protože prostě neháčkuji (pouze Guru Jára "odháčkovával" a bývalý ministr Řebíček "odkláněl", ale to jsou úplně jiná témata…). Nicméně na tomhle se dá krásně ilustrovat to, jak vám znalosti a um "dávají křídla". A to je pro tvorbu, obecně jakoukoli, nesmírně důležité. V architektuře a designu jde samozřejmě vždy o formu, ale ta musí navíc také vždy souznít s funkcí a hlavně s funkčností! Sebekrásnější dům anebo produkt, které nebudou perfektně plnit svoji funkci, jsou na pendrek. Často uvádím čajové konvičky roztodivných tvarů, jako odstrašující příklad. Proč? Protože s nimi má většina z nás zkušenost a tak se třeba rozpomenete na situaci, kterou asi leckdo z nás zažil, když jste se při nalévání čaje z konvičky buď sami polili anebo jeho část nalili na ubrus mimo hrnek. A proč, byť jste se snažili sebevíce? Prostě pouze proto, že ta konvička byla tvarový šmejd. Možná hezká, ale užitná hodnota děsná nebo žádná. Ať jste ji nakláněli jak jste chtěli, tak to teklo všude kolem a až když byla poloprázdná, tak se to srovnalo. Zajímavé na tom je, že staré konvičky tohle většinou nedělají. Možná proto, že dnešní doba tlačí na čas a rychlou obnovu, aby jste si co nejdříve koupili zase něco nového, místo na to, aby to bylo bezchybně funkční. Prostě až příliš často je forma důležitější než obsaha funkce. A to je, pokud se zde bavíme, třeba i v případě téhle výstavy, o ekologii, zásadní problém dneška. Vyrábíme šmejdy rychlé obnovy. Lhostejno, zda-li jde o triko, konvičku na čaj či cokoli jiného. 

Tlak na cenu a množstevní nenažranost jsou motorem tohoto těžce antiekologického chování! Když mi někdo začne kázat o ekologii v tričku za stovku, tak bych mu jí nejraději vlepil, protože jich doma má jistě více a je to přesně to triko na 5-10 vyprání max. a pak letí do popelnice. V lepším případě skončí jako pucvol na mytí oken. Tak že - než začnete plamenně blábolit o ekologii a záchraně světa, tak se zamyslete nad tím, jak žijete, v čem chodíte, co kupujete a zda to je hlavně v souladu s tím, co kážete! Jestli nikoli, buďte zticha a fackujte se! Nehledě na to, že by jste měli přemýšlet o tom, jak se to triko vyrábí, v jakých podmínkách, kolik platí dělníkovi za jeho ušití, kolik stála a jak zatížila životní prostředí jeho doprava, často z Asie, do Evropy, do Česka, do obchodu, v kolika skladech leželo a Vy si ho kupujete POUZE za stovku! To je 4,5 USD nebo 4 Eura! Tohle si spočítejte, protože každý článek tohoto řetězu si musí na sebe vydělat a pak se vraťte zpět na místo výroby, technologii výroba a platy těch, co tahle trika šijí. Stále nemáte pocit studu? Tak to by jste tedy sakra měli mít!

Píšu o tom proto, že je strašně moc důležité mít nejen umělecký talent, ale obecné znalosti teoretické i praktické, aby jste byli schopni vytvořit perfektní produkt. Anebo mít tým, který váš nápad zhmotní a "vychytá mouchy". Jenže ani ten tým není spása, pokud nemáte povědomí o materiálech, jejich vlastnostech i zpracování, protože "kde nic není, ani smrt nebere". Prostě, pokud neznáte vlastnosti, možnosti a limity materiálu, tak z něho těžko vytvoříte něco, co bude úžasné, protože prostě bez těchto znalostí, nevyužijete jeho vlastnosti. Nebudete schopni týmu zadat, co má vlastně dělat a proč. Ten pak bude tápat a pouze utrácet vaše peníze. To je ta lepší varianta. Ta horší je, že vlastnosti toho kterého mateiálu přeceníte. U konvičky na čaj to bude asi "pouze" ekonomický průšvih, když se, třeba díky horké vodě, po čase zkroutí nebo praskne, ale u domu nebo auta? To může být průšvih gigantických rozměrů s tragickými následky.

A přesně o tom je, krom té umělecké stránky, pro mne tahle výstava, protože háčkování a vlna, nebo jiné vlákno je asi běžné, ale co třeba použít optické vlákno nebo drát viz naše ostravská šperkařka Blanka Šperková, nebo proutí, nebo… 

Tvorba Blanky Šperkové

A pak, také ohromně moc záleží na měřítku. Třeba takové plynovodní potrubí, kde jednotlivá roura je téměř neohnutelná, ale když s nich svaříte kilometrový úsek, tak se ta samá roura chová jako podajné vlákno. Prostě na velikosti záleží! Příklad, když už jsme v tom mořském světě - rozsivky - naprosto miniaturní organismy úžasnývh tvarů, ale když je dostatečně zvětšíte máte medailón, skulpturu, sochu, architekturu… Jediné co Vás omezuje je schopnost vidět to, co jiní nevidí. Je to pouze na Vás!

Mořská rozsivka a obchodní dům Selfridges od Jana Kaplického - kdo ví, kde hledal inspiraci...

Anebo úplně opačně, háčkováním vzniknou organické formy, které, když je třeba násobně zvětšíme a převedeme do jiného materiálu, lze použít jako formu pro zcela jiný produkt. Třeba i organickou architekturu. Je skvělé být otevřený a vnímavý! Pak, na první pohled naprosto odtažité věci, jako třeba háčkování a dům, najednou začnou dávat hluboký smysl a jedno může být inspirací pro druhé. Problém je, že u nás v Česku, nebo obecně v EU, máme tolik tupých regulací a tupých regulátorů, kteří nejsou schopni nahlédnout "za roh" a při regulování čehokoli vycházejí pouze z toho, co znají. A toho je povětšinou žalostně málo. My v Česku, či jak se to vlastně jmenujeme, navíc ještě vynikáme tzv. "gold-platingem", kdy z mnoha zhůvěřilostí, připravených v pekelné kuchyni EU, uděláme naším "Euro Hujerstvím" ještě větší zhůvěřilosti. Důsledkem pak je, že třeba architekturu, podobnou té Kaplického, nejste témeř schopni realizovat, protože se nevejde do těch, většinou veskrze úplně dementních, mantinelů regulací. Vezměte si třeba rodinné domy - jsou povětšinou blbější a stavebně i horší než ty, co stavěli naši předci. Regulujeme ve jménu dobra, ale stavíme stále hůře, hloupěji a hnusněji! A co hůř, násobně dráž! Být podobný stav třeba v medicíně, tak dnes např. neumíme transplantovat. Mluvíme o ekologii, klimatické krizi apod., ale sami bráníme vývoji nových a efektivnějších forem. Žijeme v zajetí minulosti, ideologií a hlupáků. Rodinný dům má stále definici domu se sedlovou střechou, výjimečně plochou. A pro Boha, to jako PROČ! Koukněte se na to, jak se svět kolem technicky i technologicky proměnil, ale domy jsou stále na úrovni žebřiňáku a stávající regulace to pouze dále zhoršují a petrifikují tu děsivou nemohoucnost! Příčina je jednoduchá - tupost, strach, gigantický alibismus a neschopnost nahlédnout dále, talent vidět věci jinak, dát volnost rozvoji lidského ducha a kreativity, protože pouze to nás dovedlo až na tuto úroveň vyspělosti. Regulace a k tomu ještě mnohdy duté palice politiků, to rozhodně nebyly!

Proto má tahle výstava, alespoň pro mne osobně, třeba i takovéhle přesahy a náramně se na ni těším. A protože to je, doslova, za rohem, tak Vás na ni tímto upozorňuji, neboť možná i Vás nějak inspiruje anebo prostě pouze pohladí na duši jemnou, abstraktní krásou moře a textilních materiálů. 

Mějte krásné dny a užijte si Velikonoce!