Sklo, sklo sklo! František Jungvirt v NEUMANNCE

Rychlé pozvání na vernisáž výstavy skleněné krásy Františka Jungvirta, který je mladý a úžasný sklář! Pro mne dosud neznámý umělec, ale po tom, co jsem se koukl na jeho web tak jsem si jeho tvorbu zamiloval. Jednak kvůli jeho neotřelým nápadům a pak - ta barevnost je fascinující! Miluji barvy a z těch jeho věcí dýchá taková barevná krása a harmonie. A co více - jsou za dostupnou cenu! Ano jsou tam i kousky za "ranec", ale to je holt sklo. Je to exkluzivní materiál, ale když chcete exkluzivní dárek, který je nadto uměleckým kouskem, tak vám nabízí i kousky za dostupnou cenu. Dobré umění nikdy není za šesták. Snad pouze když máte čuch na začínající umělce a jste ochotni riskovat.

Jenže umění není o ceně, umění je o srdci a když vás zasáhne, tak cena... A vůbec, je třeba mít vše doma? Nestačí se pouze kochat a sledovat vývoj a jednou třeba... Když vidím tyhle začínající mistry, tak mám obrovskou radost i strach zároveň. Ve sklářství jsme na světové špičce a doufám, že ještě dlouho budeme. Tedy pokud nás nezaříznou Grýndýlem a naordinovanými energiemi vytvářenými silou (z)vůle v marxistickou víru, že poručíme větru a dešti. Byla by věčná škoda, kdyby tací skvělí umělci museli emigrovat tam, kde mohou svobodně tvořit. Respektive, kde mohou vůbec tvořit, protože každý, kdo trochu ví něco o skle, tak také ví, že sklářská pec planá vsázky prostě nesmí vyhasnout a tudíž nemůže být závislá na rozmarech přírody. Vůbec nepochybuji o tom, že kdekoli ve světě, kde vládne rozum, by po nich chňapli ihned!

Je prostě náramně osvěžující, jak parádní mladé umělce naše umělecké školy posílají do světa! Je skvělé, že mají parádního mentora v osobě Ronyho Plesla, který je vynikající zralý sklář a jehož škola se v jejich tvorbě stále odráží, byť si již razí svůj vlastní styl. Mluvím právě o Františkovi Jungvitrovi a Kateřině Handlové. Kateřina mě již dlouho přivádí v úžas a jestli toužím po nějakém skleněném kousku, tak právě od ní, ale František je veliká konkurence! Možná to je i proto, že kdybych nedělal architekturu, a jako že si nestěžuji, tak pokud bych měl ještě v životě něco zkusit, tak práci se sklem. Je to naprosto dokonalý materiál a má v sobě něco co většina jiného umění ne. Má v sobě ukryté malé slunce, které, když se objeví to veliké, tak obě zazáří. Rodič a dítě. Září, kmitají, mění barvy v sobě i ve svém okolí. Stačí ukročit, sklonit hlavu a vše je jinak. Je to tak dynamické a nikdy stejné. Tohle vám nabídne málokteré umění. Sklo je prostě geniální materiál. Však si zajděte do kostela a pouze pozorujte! Skvělé to je tam, kde třeba světlo kmitá pres filtr listí. Uvnitř pak vzniká neuvěřitelná hra barev a stínů. Anebo třeba s odrazem vody. Občas to zažívám doma a je to neuvěřitelně uklidňující podívaná jak kmitá světlo a stíny na stěnách a stropě a jak to i obyčejné tabulové sklo láme. Prostě sklo je má umělecká láska číslo jedna a tak do Prachatic rozhodně jedu! A vy by jste měli také! Neumannka je skvělá a lze jen závidět, že Krumlov něco takového nemá. Můj velký sen je to napravit!