Příchod sv. Martina na bílém koni a krásná mladá vína

12.11.2023

Dobrý den Vám všem v té slunečné "době postmartinské", která sice úplně nepřeje stavění sněhuláků, za to mytí oken, se v ní daří náramně. Konečně mám zase nerušený výhled na krásy města, Vltavu, kostelní věž i Křížovou horu s kaplí. Nejspíše pouze do prvního deště, než mi zase ta umytá okna opět zachlístá, . Za tu otravnou práci, kterou opravdu nenávidím, to ale stálo. 

I když, popravdě řečeno, si myslím, že by nám trochu té spadlé, panensky čisté běloby celkem prospělo. Doba je neveselá a Evropou zase cloumají démoni lidské (opravdu je ještě lidská?) zhovadilosti, antisemitismu, chcimírství i obyčejné nevšímavosti a otupělosti. I z toho důvodu je dobré si připomínat svátek sv. Martina a legendu o sv. Martinovi. A to zdaleka nejen díky mladému vínu, ale doba je už taková. Z našich historických křesťanských svátků se leckdy stává tak trochu "společenský popík" a pouhé, nadto leckdy dost odpudivé, nástroje marketingu. Což mne nakonec vede k malému, trochu vánočnímu, zamyšlení se nad křesťanskými tradicemi, které jsou postupně huntovány obchodním marketingem, nejen, a výsledky se pomalu dostavují…

Nicméně, ještě k tomu včerejšímu svátku sv. Martina. A než se pustím do toho, jak vlastně u nás ve městě probíhal, tak by se asi slušelo sv. Martina a důvody, které vedly k tomuto svátku, trochu osvětlit.

Legenda o sv. Martinovi

U nás se slaví svátek sv. Martina jako začátek zimy, ale v rámci tradic se jedná o mnohem víc. Tento den měl nejen v Čechách a na Moravě bohatou tradici. Kdo byl svatý Martin? Římský voják, poustevník a biskup v Tours, který žil v letech 316 nebo 317 až 397. Katolická církev ho označila za svatého. Patří mezi první nemučedníky. Jednalo se o zakladatele prvních klášterů na území dnešní Francie.


Sv. Martin - Obraz od Wilfreda Thompsona (1891-1921)


A jak souvisí svatý Martin s husami? Legenda říká, že svatý Martin byl velmi skromný a nechtěl přijmout hodnost biskupa v Tours. Schoval se před vyslanci, kteří mu zprávu nesli, do husince mezi hejno hus. Ukejhané husy ho prozradily. Ale také se říká, že husy Martina velmi rušily při kázání svým kejháním. Odsoudil je tím, že v den jeho památky trůnily na pekáči.

Více o sv. Martinovi a legendě zde 

Pranostiky vážící se ke sv. Martinovi

Svátek sv. Martina je spojen s pranostikami, které se hodně odkazují na příjezd sv. Martina a, počasí a úrodu vína. Naši předkové zjistili, že v tento den se na našem území často objevoval první sníh. A doplnil chmurné a chladné počasí.

  • Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.

  • Sv. Martin přijíždí na bílém koni.

  • Když na sv. Martina mráz uhodí, na rok dobré víno se urodí.

  • Na sv. Martina, drž se synku komína.

  • Na sv. Martina bývá dobrá peřina.

  • Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce, páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.

  • Na sv. Martina jiskrná vína.

  • Na sv. Martina vábí pečená husička k rodinnému obědu.

  • Radost Martina je hus a džbán vína.

  • Na sv. Martin, ještě se tam vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš.

  • Martinův led, bude vodou hned.

  • O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.

Svátek sv. Martina a víno

Ke svátku sv. Martina patří také různé kulinární laskominy. Hlavně se jedná o svatomartinské víno a pečenou husu. Svatomartinské víno je určené ke konzumaci od 11. listopadu a jeho košt se konává 11. listopadu v 11 hodin a 11 minut. Jedná se o první víno roku a podle něj prý lze odhadnout, jak výborná budou vína letošní úrody.

zdroj: styl-zivota.cz

Svátek sv. Martina, víno a Český Krumlov

A jak že vlastně to letošní Svatomartinské koštování mladého vína probíhalo? Řekl bych, že za tisíc slov vydá několik málo minut videa z proběhnuvší slavnosti a tak nebudu popisovat něco, co obraz zprostředkuje mnohem lépe. Tedy, užijte si tu letošní atmosféru, kterou Vám nabízím ve dvou provedeních. V tom prvním, ze kterého se něco dozvíte a tom druhém, které Vás snad trochu pobaví.

Blíží se nám Vánoční svátky, tak ještě trochu něco k těm tradicím, které pomalu zadupáváme svoji nenažraností a chamtivostí do země. Možná někdo z Vás může mít strach, že budou časem zapomenuty, ale já si to nemyslím. Tradice mají jednu úžasnou vlastnost, že se k nim lidé obracejí v dobách zlých. Nerad bych byl prorokem špatných zpráv, ale posledních pár let mám pocit, že usilovně pracujeme na tom, abychom zase nacházeli v tradicích útěchu, tak jak tomu třeba bylo za socialismu.

Nicméně těch, kteří vnímají Vánoce jako čas k zastavení se, k modlitbám, setkání se s blízkými, čas k odpuštění a vzpomínkám na blízké, kteří nás opustili, je, věřím tomu, že pouze dočasně, stále méně a méně. Z vánočních svátků jsme udělali společenský popík degradovaný na "svátky obžerství a nezřízeně zhovadilého konzumu". Na svátky tupého "koledového kafemlejnku" v supermarketech, který Vás nepustí ani při vykonávání potřeby na toaletách, a když už máte pocit, a možná to už ani není pocit, že se z toho všeho p…, tak na Vás "vyskočí" Frank Sinatra s Jingle bells… V tomto směru již nabývá marketingové psycho rozměrů vskutku barnumských, ba přímo ohavných, kdy dochází k brutální likvidaci naší tradiční symboliky. Proč? Protože obchod potřebuje něco viditelného a hmatatelného, co lze lidem narvat do schránek. Náš imaginární Ježíšek a jeho neuchopitelné tajemno je nepoužitelný marketingový nástroj a tak u USA importujeme senilního dědka (nemluvím o Joe Bidenovi) s pytlem v náklaďáku s Coca Colou, co údajně, i s tím svým McPupkem, leze komínem. Ještě, že mu konkuruje to naše "zlatý prase" od Kofoly, které ho jednou nabere a vyžene? Ta atmosféra je šílená. Pendrek sejde na tom, že polovina národa v paneláku komín nemá. Ani soby tu, krom Zoo, nežijí. To ovšem mnohým nebrání v tom, aby červeného "pupkáče oběsili z okna", a sušili ho tam na mrazu jako šunku a při sledování "ami kristmas můví" nadávali na pronikání "tý dementní americký kultury", neuvědomujíce si, že ať už se nám líbí nebo ne, je americká a je-li v našem vidění světa dementní, pak není důvod ji konzumovat. Ono jde nakonec vždy pouze o peníze a je to nakonec vždy zákazník, kdo rozhoduje o tom čím jsou naplněné regály, co je v televizi apod. Navíc jakákoli kultura, rtu naší ani tu americkou nevyjímaje, má úžasné věci , průměr i odpad. Nakonec je vždy špatně naše pohledy na věc takto zobecňovat a primitizovat a přitom jedním dechem zběsile nakupovat veškeré ty nesmysly, po kterých jsme v uplynulém roce ani nevzdechli. Nikoli proto, že mnoho z nás nakupuje zbytečnosti jen proto, aby měli na Vánoce co zabalit a na Velikonoce to mohli vyhodit. Proto ne. Se svými penězi ať nakládá každý, jak uzná za vhodné. Sami jste si je vydělali, sami se hloupě zadlužte, sami klidně padněte do bláta. Vaše věc. Ale to zdaleka nejhorší, podle mého názoru, je ta oplzlá, mozek vymývající, atmosféra, vystavěná na vykrádání tradic bez ohledu na kulturu a místo. To vše nakonec hodí do kotle, rozvaří to na kaši, aby nám posléze tuhle kejdu cpal ten "importovanej senilní dědek" jako "autentického ducha vánoc". Rozdíl, oproti socialismu tu je - ten rudej z východu nám cpal Kapitál a Leninovy spisy. Téměř absolutní absence naší tradice, ale za to všudepřítomné "velkobratrské" importované vánoční "Christmas porno". To, co mne dohání k šílenství je, jaký mišmaš, z jinak krásných tradic, dokáže udělat obchodní marketing. jen aby nám prodal něco, co vůbec nikdo z nás nechce, nepotřebuje to a nelíbí se mu to. S ledovým klidem a úsměvem na tváři nám nabídne největší hit letošních vánoc, štědrovečerní dort jako "duhovou mrkající urničku s marcipánovým rohem a posypanou popelem agenta 007". Protřepat, nemíchat. Pytlíky na zvracení máme v akci za korunu…

A tím vůbec nepliji na vánoční tradice USA i kdekoli ve světě. Před tradicí, a to jakoukoli a kohokoli, je třeba mít úctu! Ať už si o ní myslíme cokoli, protože náš protějšek může mít na naše tradice podobný pohled a na jejich znesvěcení jsme citlivý stejně tak jako on. S neúctou k nim, to může být naprosto stejné! Bohužel je ironií osudu, že nejvíce po vlastních tradicích dupeme sami v domění, že se tím stáváme moderními. Ano, ale moderními barbary dupajícími po svých kulturních kořenech. Barbary, kteří to samé chtějí vnutit jiným kulturám, jako projev moderního pohledu na svět. Schválně, kdo tohle vyhraje?