Vernisáž COCKEREL v NEUMANNCE
Právě jsem se vrátil. Nikoli z Hradu, ale z vernisáže značky Cockerel v prachatické Neumance a dostalo se mi toho, co jsem čekal a tím byl nápaditý design. Fúze skla a pleteniny vypadá skvěle! Musím říci, že mne to náramně baví a hned se mi v hlavě začaly plašit nápady, jak toho využít. Vždy mne baví takové tvůrčí impulsy, které mě nakopnou k přemýšlení o designu, o tom, jak to využít ve vztahu k milovanému Českému Krumlovu a nejen k němu. Je to přesně o té lišce v kurníku, která by ho řádně provětrala, jak jsem o tom psal minule. Tohle jsou chvíle, které mne nabíjí a dávají chuť do další práce, která se může promítnout i v architektuře, ale design a grafika mají, pro mne osobně, veliký půvab v tom, že se nemusím nikoho ptát zda mohu to či ono. Můžu povětšinou kašlat na vyhlášky i normy, můžu kašlat vlastně úplně na vše a to je absolutní tvůrčí a vlastně i osobní svoboda! Tím sice riskuji, že to bude práce do šuplíku, ale pro mě tohle byla, zatím, vždy více forma relaxace, než potřeba uživit se tím. Jenže to chci zásadně proměnit a proto i vzniklo STUDIOPISA a na reinkarnaci čeká značka VLK.
Váza s "ponožkou" od Lenky Kohoutové
To sice bude znamenat jistou ztrátu té absolutní svobody, ale já to vlastně vnímám jako přínos, protože limity nás nutí přemýšlet, inovovat a tím pádem se posouvat stále kupředu. Tak to prostě je, protože bezbřehá svoboda je po čase bordel a anarchie. Ty mohou sice být v jistém okamžiku také přínosem, provokovat je fajn a baví mne to, ale mělo by to býti tím pověstným šafránem, protože v opačném případě tím budeme štvát své okolí! A po pravdě, kdo stojí o prudiče! Chci, aby naše práce okolí bavila!
I proto jsem dnes neodolal seznámení se s báječnou umělkyní Lenkou Kohoutovou, duší značky Cockerel, protože po chvíli konverzace si myslím, že máme hodně podobný pohled na svět umění, designu a barev. A to je vždy dobrý základ pro jakoukoli spolupráci. Zda z téhle známosti vyroste košatý strom anebo bejlí ví čert, ale dokud se něco nezkusí, nelze říci, nefunguje to. Dobrá vůle něco společně zkusit tu je, tak uvidíme. Ohromně mě láká ta fúze pleteniny s... Vlastně s čímkoli. Ohromně mě láká probudit hladového VLKa, aby zařval a rozletěly se dveře s rachotem, jako když se valí lavina! Od začátku roku jsem toho plný a tohle je jen další sklíčko, které parádně pasuje do té mozaiky, kterou s Kryštofem začínáme skládat a asi nám jsou múzy nakloněny, když to tak přirozeně samo přichází.
Pleteniny Lenky Kohoutové jsou náramně příjemné a nekoušou. Je radost se jich dotýkat a tohle hebké objetí jistě ocení leckterá žena. Materiál je vlněná příze italské značky Zegna Baruffa a pouze trochu lituji, že zde nebyl žádný kousek z hedvábné pleteniny, protože to musí být něco hodně fajnového.
Tím, že je Lenka Kohoutová textilní výtvarnice a produktová designérka k tomu, tak má zajímavé přesahy právě mezi módou a produktem. Označení móda pro své oděvy ona moc ráda nemá a raději je nazývá také produktem, ale to není podstatné. Podstatný je ten záběr, kdy nápad dokáže přetavit od šatů, přes pléd až po vázu. A to je to, co mne baví, co je mi tak blízké. Jeden motiv, jeden nápad, ale několik produktů na jedno téma a pokaždé je to tak jiné. V českém designu se něco takového moc nevidí.
Kdysi jsme byli s bývalou ženou na přednášce amerických designérů Massima a Lelly Vignelli a tehdy mě uchvátila ta neskutečná šíře záběru. Hned jsem věděl, že to je něco, co bych chtěl v životě dělat. Jednou tady a podruhé jinde. Od grafiky mapy pro New Yorské metro až po porcelán pro Macy's a odtud na ložní prádlo a architekturu. Žádná nuda! Teď, když syn dostudoval produktový design a založili jsme společně studio, tak se snad, alespoň částečně podaří tento sen naplnit. Občas se v mém životě ozvaly záchvěvy, kdy to vypadalo, že snad už teď, ale nakonec to zatím vždy dopadlo, že "rychle přišlo, rychle odešlo". Na druhou stranu se mi zdá, jako bych pocítil i ty dřívější závany. Kdo ví. Možná, že i to mé přesvědčení "dej vydělat a vyděláš" se múzám a Bohu líbí a proto se vše tak krásně potkává v čase! Pak by se asi slušelo poděkovat - DĚKUJI!
Tak v takovém rozpoložení mne zanechala dnešní vernisáž. Dobré, ne?
Lenka Kohoutová - vernisáž před Neumankou