Výstavy, které mne nadchly

Dobrý den, Vám všem,

Konečně jsem se dostal k tomu, co je vlastně asi nejbližší mému srdci. Tedy z témat, která zde hodlám nastolovat. Je to kultura a v ní ještě zaujímá specifické místo výtvarné umění, ale to pomyslné první místo si drží velmi těsně. Je léto a jste asi naladěni na jinou frekvenci než chodit po výstavách a galeriích, ale možná najdete čas si přečíst pár řádků o tipech na, z mého pohledu, zajímavé výstavy, které jsou v Českém Krumlově. Možná by se slušelo ještě říci, že se necítím býti natolik erudovaný, abych tady vytvářel nějaké "kritiky", které navíc běžného člověka asi ani moc nezajímají. Spíše to berte jako pohled líbí nebo nelíbí. Dnes to budete mít ale značně zjednodušené neb budu psát o výstavách, které mne nadchly.

Pro Vás, kteří výtvarnému umění moc neholdujete, v dalším příspěvku se budu věnovat parádnímu divadelnímu spektáklu Muž na měsíci a jeho vztahu ke scénografii a potenciálu otáčivého hlediště obecně. To také velice souvisí s otázkou otáčivého hlediště v prostoru Zámecké zahrady, zachovávání kulturních hodnot a hierarchizací priorit, což je také i o architektuře. A asi tomu chtěl osud, že jsem letos, v těsném závěsu, absolvoval úžasnou Barokní noc, ke které se také vrátím, a představení Muže na měsíci na otáčivém hledišti. Obě akce mi dali definitivní, myslím si to, odpověď na otázku zda "otáčivé hlediště v Zámecké zahradě ano či nikoli". Popravdě, již léta váhám, jak se k celé věci postavit a ačkoli jsem se poslední dobou klonil k nějakému řešení, tak to bylo stále nejednoznačné. Ovšem po letošku, mám asi jasno. Otázkou je, jak dlouho mi to vydrží, ale důvodů je mnohem více než tyto dvě, výše jmenované spektakulární akce a kulturní i historické hodnoty. Nicméně to až příště, protože to vyžaduje větší přípravu, aby to nebyl blábol!

Egon Schiele Art Centrum

To je asi veliké překvapení, že? Začnu jím schválně, protože se jedná o nejvýznamnější, a v rámci města, i nejstarší kulturní instituci věnující se výtvarnému umění. Nebudu se tu rozepisovat o jednotlivých autorech. Toho najdete na webu plno, budete-li chtít, anebo přímo na výstavě. Spíše se s vámi podělím o své pocity, protože obě výstavy, jakkoli rozdíl mezi nimi asi být už větší nemůže, protože Janz Franz je expresionista a Ivana Lomová maluje s až fotografickou reálností. Už od samého začátku bylo jasné, že mým favoritem je Janz Franz. Důvodů je mnoho - mám rád expresionismus obecně, Franze Marca i skupinu Der Blaue Reiter, jeho učitelem byl "démonický" vídeňský akcionalista Hermann Nitsch (před lety měl úžasnou výstavu v Praze) a v neposlední řadě, když o sobě někdo prohlásí "budu slavnější než Egon Schiele"… To prostě nevynecháte! A můj první dojem? Rozhodně ne ten obecně popisovaný - zvířata, démoni. Ano, chápu, pro většinu lidí asi ano, jenže já měl relativně nedávný a velkolepý zážitek z Vídeňské Albertiny, kde proběhla výstava J. M. Basquiata a když jsem vešel na Janze Franze, tak první, co mi na mysl vytanulo - "ty vole on je jako Rakouský Basquiat". A pak už jsem si to pouze užíval a ještě budu! Janz Franz jsou pro mne vizuální orgie, kterých je těžké se "přejíst". Stále tam nacházím nové a nové symboly i odkazy, co mne dokážou tak překvapovat.

A Ivana Lomová? Popravdě, moc jsem si od toho nesliboval, protože nejsem úplný příznivec takového realismu a asi bych na samostatnou výstavu nešel. Ale po shlédnutí její výstavy v ESAC musím říci - byla by to škoda! Překvapila mne. Je to prostě ten druh překvapení, jaký zažívám u architektury. Vidíte fotografii "úžasného" domu a chcete jej vidět naživo. To "úžasného" dávám do uvozovek zcela záměrně, protože se mi až příliš často stalo, že fotografie mne nadchla, ale realita, ne že by mne zklamala, ale ta vášeň vzbuzená fotografií tam nebyla. Prostě dům. Hezký, ale jenom dům. A zde to bylo, stejně, tak jako u té architektury, ale úplně obráceně. Plakát - hmmm. A výstava se mi opravdu líbila! Jasně Janz Franz mě oslovuje více, ale Ivana Lomová byla pro mne příjemné překvapení. Čím? Tou poetikou "obyčejnosti", kdy z jejich obrazů vyzařuje úžasná atmosféra klidu. Kdy naprosto obyčejné věci jsou v jejím podání krásné. Tohle vidění světa mít chlap nikdy nebude. Vlastně mne napadá podobná zkušenost, kterou pro mne byla výstava Marie Blabolilové. Samozřejmě, že je stylově jinde, ale ta záliba v kráse "obyčejnosti" mi přišla podobná. V dnešním zmateném světě, plném mezilidských katastrof, jsou tyhle obrazy lékem. Sednete si, vnímáte ten klid a hlavou vám běží film života. Parádní místo k přemýšlení o nás, o sobě i těch co byli a schází nám...

Tedy jděte se podívat, užijte si to a v "Schieleným café" si dejte nějakou dobrotu!

Galerie 3+ - výstava Bestiarium Maurizia Olivotta

Tenhle počin mne baví! Myšleno celý projekt Galerie 3+. Opravdu! Je pár věcí, kterým úplně nerozumím a jedna z nich je vztah některých politiků k celé sbírce. Já vím, ono je to tak atraktivní téma k politickému zviditelnění se - rozpadající se bazén x milióny za nákup "nějakých zbytečných obrázků". To zabere na blbce stejně spolehlivě, jako "vracení majetku Sudetským Němcům". Tak předně, úplně mi stačí si promítnout jakým hamižným způsobem se město stará o svůj majetek (viz článek o zábradlí, který bude ještě pokračovat), kde umí prošustrovat milióny v kontrapunktu s tím, že někdo ví, kde "šetřit". A věřte, byla by to dlouhá řada příkladů a některým perlám se budu ještě věnovat. I proto, že je třeba si uvědomit vztah politického zadání ve vztahu k politickým prioritám. Přeloženo do češtiny, co nám přinese či nepřinese politické body. O rozum a ekonomiku tu rozhodně prioritně nejde. A rozhodně ne vždy to je o úřednících. Co mne také udivuje je fakt, že je někdo schopen prohlásit "tak to prodáme a za ty peníze něco postavíme". To jako "FUCKT"?! 

Je mi jasné, že tahle rétorika si své publikum najde. Ostatně na něj je i mířena. Jenže pozor! Tohle není pouze o politické ignoranci a kulturním křupanství, ale třeba také o tom, že tu asi úplně neumíme prodat fakt, že na celém světe jsou pouze dvě ucelené sbírky ilustrací dětské knihy a jedna z nich je v Českém Krumlově! Asi by to dost otupilo ty nepochopitelné reakce některých politiků, protože by se do toho o poznání hůře kopalo. Na druhou stranu úplně rozumím i lidem, kterým je bližší koupání v bazénu, nebo fakt, že jsme třeba město bez řeznictví. To jsou také reálné problémy a nelze nad nimi mávnout rukou! Jenže tady, u kultury, tohle téma není k řešení. Jinde se k tomu zkusím vrátit, protože mne to také štve, ale ani zdaleka to není jednoduchý problém.

Ale zpět k té výjimečnosti sbírky. Je to, podle mého, skvělý marketingový nástroj, jehož potenciál se zrovna moc nevyužívá. Proč si to myslím? Protože lidé chtějí vidět něco výjimečného a jsou-li na světě pouze dvě takové sbírky, pak se, zcela nepochybně, o něco výjimečného jedná! Při vší úctě ke správcům sbírky i umělcům, jejichž díla se zde vystavují - jména umělců většině lidí nic neřeknou. Ta mainstreamová většina zná sotva jména Michelangelo, Leonardo da Vinci apod. Sám se nepovažuji za ignoranta, ale až do doby, než jsem se seznámil s Jindrou Čapkem, bych těch ilustrátorů dětských knih vyjmenoval méně, než mám prstů na rukách. A ani dnes by jich nebylo o moc více. Tedy jméno umělce je samozřejmě důležité, ale většina lidí spíše zareaguje na fakt, že jde o jednu ze dvou ucelených, tedy unikátních, sbírek ilustrací dětské knihy na světě. A teď mi řekněte, kde tohle z plakátů na ty lidi křičí? Přehlédl jsem to snad?

Ale existuje i jiný, zajímavý pohled mé známé, který mne, přiznám se, nenapadl. A ten spočívá v tom, že tu máme tolik skvělých věcí a světových unikátů, třeba barokní divadlo, otáčivé hlediště, Fotoateliér Seidel, ateliér Egona Schieleho, že to nakonec vše tak trochu splyne a pro běžného, jedno či dvoudenního návštěvníka, je téměř nemožné to vše absolvovat. A to tím spíše, že v měsících sezóny je zde, navíc, ještě bohatá kulturní nabídka. Nakonec to je vše natolik zhuštěné, že si to možná až příliš konkuruje. V konečném důsledku to je ke škodě všem. Možná tu máme paradox hojnosti v tom, že už začíná být kontraproduktivní. No, musím říci, že když o tom přemýšlím, tak na tom asi i něco je a že "ubrat plyn" by nebylo od věci. Anebo se zamyslet nad tím, jak to jinak rozložit v čase. Jde-li to vůbec.

Současná výstava Bestiarium Maurizia Olivotta je bezesporu skvělá i tím, že na ni můžete s dětmi. Pro mě byla, omlouvám se za to přirovnání, ale lepší mne nenapadá, jako animák pro děti, kde jsou i špeky pro dospělé. A to je i Bestiarium, kde si své najdou děti i dospělí. Vůbec to neznamená, že když jde o ilustrace dětské knihy, že se jedná o nějaké infantilní "malůvky". To jsem již také od jednoho "mudrce" slyšel. Bohužel tihle hodnotitelé, kteří nerozeznají Pissara od Picassa, se vyjadřují až příliš často k něčemu, co ani neviděli, ale za to mají jasný a pevný názor na vše. Nenechte se těmito bláboly zmást a jděte se podívat. Stojí to za to!

Mimochodem, o tom "prodeji" a co, konkrétně tuhle výstavu možná také prodává, svědčí úsměvná příhoda mé dcery, která chodí na brigádu do Íčka.

Přijde paní a ptá se: Kde tady máte to vobludárium? Jaké obludárium? Tady žádné není. Ale je! Musí tu být, když ho máte na plakátech. Bohužel opravdu není. Možná myslíte Muzeum voskových figur nebo Muzeum tortury? Ne! Vobludáriu! Musíte tu mít vobludárium. Vede si neoblomně své paní, odhodlaná jej navštívit, i kdyby tam měla stát sama. I po chvilce dohadů si najedou vzpomene. Máte ho tu! Je v nějakých Klášterech. Máte to na plakátu. Aha! Říkáte v Klášterech? Ano! V Klášterech! Tak to prosím není obludárium, ale Bestiárium a je to výstava ilustrací italského umělce Maurizia Olivotta. Výstava? Bestiárium? Aha! To mě nezajímá, ale na těch plakátech to je blbě, protože tam mají vobludárium. Četla jsem to tam! Tak já jim to půjdu do těch Klášterů říci ať si to opraví, protože to mate lidi!

Těžko říci, zda tam ta aktivistická dáma došla, ale jedno z toho plyne - Maurizio Olivotto ji nezaujal, neb netušila o koho jde. Byl to pro ni "Mr. Nobody". Je to škoda, ale tak to bohužel je. Za to ji zaujalo obludárium, které je ve skutečnosti Bestiárium. Je třeba to dál vysvětlovat? Řekl bych, že to je jasné, nebo alespoň poučné, inspirativní či hodné přemýšlení? A ano, já vím, je to trochu bulvární, když zdůrazníme Bestiárium, ale opravdu tak moc? Možná to je můj hloupý pocit, ale nemyslím to zle. Naopak. Galerie 3+ je skvělá a jsem za ni rád!

Běžte s dětmi na výstavu a věřte - je to krásná výstava, kterou si užijete!

Atelier Egona Schieleho - výstava aktů Terezy z Davle

Malá, ale parádní výstava, která úžasně souzní s duchem místa. Výstava fotografií aktů, které vznikly přímo zde a o to je to větší zážitek. Je to taková komorní fotografická etuda na téma "Schielených" žen - samozřejmě, že myšleno žen, které Egon Schiele maloval a kreslil. Vznikla loni, během dvou fotografických workshopů Terezy z Davle, právě zde. Možná ani nevíte, že je to další skvělá a známá umělkyně, která žije v Krumlově a tohle je dobrá příležitost ji poznat. Alespoň trochu. Vidět fotografie, nebo umělecká díla obecně, v místě, kde vznikala, také není úplně obvyklé. To je další z pádných důvodů, proč tuhle komorní, leč úžasnou, výstavu ženských aktů navštívit. Možná to je i test současné společnosti, která na jednu stranu řečmi o liberalismu doslova přetéká a nic není dost tabu, aby to bylo tabu, ale na druhou stranu je až neuvěřitelně stydlivá a prudérní. Samotného by mne zajímalo, jaká bude návštěvnost, hlavně místních, a zda i přístup k výstavě těchto krásných fotografií nebude náhodou až příliš souznět se "Schielenou" dobou. A na rozdíl od dvou předchozích výstav, má tahle jeden bonus - je prodejní! Tak neváhejte, vánoce se blíží a nic nezahřeje více, než pohled na krásnou ženu. A věřte, Tereza z Davle má krásné modelky! Navíc - je to Krumlov, má to atmosféru a kupujete si opravdu uměleckou fotografii. Sám jsem již utrácel.

A pak, na terasách je takový klid, kavárna a příjemná obsluha!

Pro dnešek to je vše a zase za chvíli na shledanou. Chystáme se na Hlubokou do "Alšovky" na Gigera nebo do Vídeňské Albertiny na výstavu "Michelangelo und die Folgen", zabývající se vznikem, významem a úpadkem zobrazování lidského aktu, který významně formoval Michelangelo. A samozřejmě, že tam bude i Egon Schiele.

Přeji Vám krásné dny!