Zimní Plechý

Už nějakou dobu jsem si říkal, že by bylo fajn se vypravit na zasněžené vrcholky Šumavy jinak než s lyžemi na Smrčinu. 4. ledna 2026 padlo rozhodnutí k přechodu Plechého kolem Plešného jezera a přes "Stiftera". Počasí bylo parádně slunečné, leč trochu větrné a tudíž s lezavou zimou tam , kde foukalo. 

Z Nové Pece jsem to na Klápě uhnul vlevo, protože vpravo chodí všichni a navíc jsem měl chuť se trochu brodit sněhem, což se mi i povedlo, protože kdo to tam zná, ta ví, že po pár stovkách metrů tam je spojka na Říjiště. V létě to je super, protože se, alespoň na chvíli vyhnete davům. Dejte si ale pozor, aby jste to nezaměnili s cyklotrasou, která je delší. Ta pěší uhýbá dříve, jde lesem a je tam klid. Na Plešné jezero od Říjiště to nemá cenu nijak popisovat, protože tam není co. To co začalo být zábavné, je cesta ke Stifterovu obelisku. Byla sice prošlápnutá, ale ve vrcholových partiích, kam padne slunce, byl led. Bez hůlek by to byla akrobacie, ale s nimi se to dalo na pohodu. Kdo má nesmeky, vyhrává. Ty se od Plešného jezera rozhodně šiknou, byť nejsou nezbytné. Cesta nahoru byla kouzelná! Všude plno sněhu a vítr zůstával za stromy. Na vyhlídce pod obeliskem to už trochu fouklo, ale nic moc. Obelisk byl parádně ojíněný a cesta na vrchol Plechého zcela bez problémů. Naopak, kouzlo namrzlých stromů bylo k neukoukání. Jeden by mačkal spoušť donekonečna.

Když jsem se probrodil přes to focení na vrchol, tak jsem byl odměněn krásně omrzlým vrcholovým křížem a také pořádně ostrým větrem. Tedy pokud jde o chlad a tak jsem se zdržel pouze malou chvilku a po hraniční cestě jsem padal zpět. Rozhodnutí to bylo dobré, protože jít zpět tou samou cestou by mě moc nebavilo a pak, ty ledové pasáže dolů by také nebyly nic moc. Po hraniční cestě se to dalo valit celkem rychle, protože byla pouze zasněžená a tak to drželo. Navíc, měl jsem hůlky, tak o skoky nebyla nouze. Následně odbočka na žlutou a klasickou cestou zpět do Pece.

Moje cesta, ale je tu tolik dalších možností... Spíše to sem dávám pro inspiraci ke zkratce na Říjiště.

Nepíšu to ani tak proto, že by to bylo něco neobyčejného, zvláště, když jsem tam byl už tolikrát. Bavila mne ale ta zima, která z toho dělá, na rozdíl od návštěv za teplého počasí, něco neobyčejného a nesmírně půvabného. To jsou už opravdové hory a ty jsou, zvláště pak v zimě, vždy krásné. Navíc v tuto dobu nepotkáte moc lidí a rozeřvaných pupkáčů s řízkem a elektrokrámem už vůbec ne. Klid a zase jen klid. Jeden má možnost přemýšlet nebo vypnout či se je kochat krásou nezkroceného kusu přírody. To je to, co z takového výletu dělá něco výjimečného a také to je důvod, proč mám Kleť raději v zimě než v létě. Zima, sníh a mráz ji dovedou měnit před očima. Ostatně asi nejlépe o tom promluví fotky, tak si užijte alespoň je a třeba vás inspirují k výstupu na Plechý v zimě, protože to je, dle mého soudu, opravdu parádní výlet.