Vladan Píša

Kdo jsem - architekt, grafik a designér, občas provokatér, nezlomný optimista věřící v to, že pravda a rozum si lidskou blbost s pokrytectvím nakonec "dají ráno k snídani"

Kde jsem se tu vzal - narodil jsem se v Českém Krumlově roku 1966. V roce 2007 jsem měl vážný rozhovor se smrtkou. Nevím čím jsem si to zasloužil, ale pustila mne. Asi k tomu měla dobrý důvod. Po třech letech s hadičkami jsem se roku 2010 znovu narodil a dostal transplantovanou ledvinu. Bůh ví proč, ale myslím, že je od ženy. A ačkoli muž, občas mám pocit, že se ve mne ozve, abych měl i jiný pohled na svět. Nevím, zda a jak moc na tom zálexží, ale beru to jako přidanou hodnotu. Na čem ale sakra záleží je to, že se snažím žít tak, abych si tento dar zasloužil, protože žiji pouze díky tomu, že někdo zemřel. Tahle zkušenost je draze vykoupená, nepřenosná, ale k nezaplacení. Chcete mě? Vyberte si! Jsem zralý muž 58 let anebo třináctiletý puberťák.

Co jsem - Bílý, přesto hrdý a stabilně heterosexuální muž (to je dnes, při nekonečném množství pohlaví, dost zásadní informace), který je smířený s tím, že spoluzodpovídá za všechno zlo světa a to minimálně od ukřižování Ježíše Krista. A za to vlastně také. Tedy píšou to v tom "důvěryhodném" tzv. liberálním tisku, který "nelže", tak to bude asi pravda?

Mimochodem, víte třeba, že samotný výraz pro otroka v mnoha jazycích, "slave" v angličtině nebo "sklav" v němčině, pochází z označení východoevropských Slovanů? A kruci! To je asi průšvih, že bledí Slované, a hlavně naše krásné slovanské ženy, byly také zotročováni. Navíc nežijí v Africe a jsou bílé, tak to určitě nebude, nemůže být, pravda!

Jo! A dost mě baví herec Ricky Gervais a jeho krásně nekorektní stand up show Supernature. Lze zatím shlédnout na Netflixu. V tomto pomateném dnešním světě to je pro mne jako živá voda!

Stav - rozvedený, hrdý otec dvou skvělých dětí a vlastně až na pár "chvil v šeru", které máme občas všichni, šťastný a spokojený.

Co mě baví - vše co mi dává smysl a radost ze života. Kultura, sport, čtení, hudba, dobré jídlo... Ti, co mne znají by možná dodali, že i politika. A já bych souhlasil, že ano, ale nikdy to nebyl zdroj radosti. Spíše naopak. Smysl mi to dávalo pokud jsem si myslel, že se dá něco změnit. A ano, dá, ale chtít je málo. To ke změně nestačí. Ani když máte odvahu rozhodovat, nebojíte se odpovědnosti a jít s kůží na trh. Pokud kolem sebe nemáte podobně naladěné lidi, a těch se v politice žalostně nedostává, tak je to Sysifovská práce. A krom toho všeho, musí k tomu být u mne zvláštní předpoklady, protože to je pro mě (politika), téměř vždy, útěk od trablů s něčím nebo někým. Tedy známka toho, že je v mém životě něco špatně a je třeba to řešit, nebo přijde katastrofa. Zatím vždy přišla... A jak je to teď? Vlezte mi s politikou na záda! Za prvé je mi dobře a za druhé netoužím po katastrofě. Ta poslední mi dala dost zabrat. Raději házet šoufkem, než hrách na politickou zeď...

Co nesnáším - to se mění, asi jako u každého, ale stabilně nemám rád líné lidi, patolízaly a submisivní alibistické trouby bez svobodné vůle. Ale hlavně ty, kteří si myslí, že si mne mohou ochočit k obrazu svému! Nejsem opice z cirkusu, kterou si můžete vycvičit, aby vám nosila banány. Ti, co to zkoušeli, nakonec vždy vyletěli ze sedla a dostali kopanec. Těm, co respektují moji přirozenost, snesu "modré z nebe" i více. Podle čínského horoskopu jsem kůň v ohni - zde

Co jsem netušil - že dokud se nám nenarodily děti, tak jsem o tom, co je to opravdový strach, neměl ani potuchy.

V co věřím - v rozum a v individualitu (na rozdíl od kolektivní a anonymní stádnosti) s osobní odpovědností za vše, co dělám, říkám, jak se rozhoduji i to, jak se chovám k ostatním.

V to, že lidé jsou v zásadě dobří a záleží jen na nás, jaký impuls vyšleme, aby se z nich stali paka. Všichni jsme potenciální bestie, ale naštěstí, u většiny z nás, je ta stěna, která nás dělí od temnoty, dostatečně vysoká, aby nás, a svět kolem, ochránila.

V rodinu, tvořenou mužem a ženou. V tradiční rodinu, která vždy tak vadila, vadí a bude vadit progresivním levičákům, protože si moc dobře uvědomují, že je tou nejpevnější hrází proti jejich nesmyslům. Ta nejpevnější a poslední hradba důvěry a podpory mezi lidmi, kterou potřebují prolomit. Padne-li model klasické rodiny, více méně společný všem náboženstvím, tak nastane chaos a rozvrat společnosti. Ostatně to už věděl Antonio Gramsci. Ale na rozdíl od Marxe, který míří na dělníky, on míří na rodinu, menšiny, školy a úřady... Té líné pijavici z Trevíru, mimochodem silně antisemitské, totiž nedošlo, že i dělníci budou díky kapitalismu bohatnout a tak se budou mít lépe. Gramscimu ano. Bohužel! Á propos, co že se to dnes děje kolem nás?

Však se stačí podívat, kam vedla nesmyslná a utopistická myšlenka kolektivních domů, která nebyla ničím jiným, než pokusem zlikvidovat klasický model rodiny. Děkuji, ale já v žádném kibucu žít nechci! Nadarmo neplatí "vtip", že kapitalismus je nerovnoměrné rozdělení bohatství a socialismus je rovnoměrné rozdělení chudoby... "Capitalism makes, socialism takes".

Ve svobodu a sílu slova, ve svobodu lidského ducha, v rozum a vzdělání, ve svobodné podnikání a myšlení i v to, že co nás nezabije, to nás posílí. Naopak nevěřím tzv. "vědcům, odborníkům" a podržtaškům ve službách politiků, protože nadarmo se neříká "koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

V to, že svoboda slova je svatá a že cenzura ve jménu dobra je předzvěstí esenciálního zla! Není dobrá nebo špatná pravda. Je pouze pravda nebo "1984". Když se k pravdě, ve jménu klidu, otočíme zády, tak neuvidíme, že se na nás řítí pohroma, která nás nakonec převálcuje. Pak už bude pozdě - viz 1938,1948, 1953, 1968... A pokaždé lidé říkali - "to si nedovolí a to se nestane". Dovolili si a stalo se!

Že demokracie je jako nabitá zbraň - hlupákům a grázlům nepatří do ruky, protože pak jde vždy o život! Proč? Protože potom až příliš často rostou ploty, stoupá chudoba, svoboda naříká v žalářích a knihy hoří na náměstích... A to vše, vždy a jak jinak, než že ve jménu "vyššího společenského dobra".