Změna formátu nadešla!

Tohle bude trochu nekonzistentní psaní, protože jak jsem to psal, tak mi docházely, nebo se spíš vracely důvody, proč jsem se tady do tohoto webu vůbec pustil. Dost velké puzení bylo to, že mě štvalo plno věcí, ale už se tím nehodlám zabývat. Na flusání špíny je dost hnojometů a hnojometčíků na sociálních sítích a neježe jim nechci, a nikdy jsem to ani neměl v úmyslu, konkurovat. Nemám chuť, a ani čas, se zařadit se do jedné řady se zhovadilci. Je samozřejmě možné kritizovat, ale mnohem důležitější je nabízet východiska, cestu, způsob jak! Je lepší nabízet lidem krásno - proto kultura a sport. Ano i sport, protože při sportu zažijete a uvidíte tolik krásna, že to vám žádná galerie nedá. Naopak "můj pohled" je právě ta část, kde se dají hledat východiska. I z toho důvodu chci tuhle rubriku změnit asi nejvíce a možná ji spojím se společností, protože si to je, v mé nové představě, velmi blízké a nemá cenu to dělit.

No a pak je tu ta poloha "terapeutická", kdy se z něčeho potřebuji "vykecat", ale tím, že to udělám veřejně, tak jsem nucen volit jiný způsob vyjadřování než v putyce. Používat jinotajů a náznaků, pro "potrefené". To je ohromně pozitivní, protože něco napíšete a po přečtení vám kolikrát dojde, že je třeba ubrat plyn. Mě to takto, v kombinaci se sportováním, vyhovuje.  Je to způsob, jak ze sebe dostat splín, aby to mělo nějaký efekt. Zrovna v "můj pohled" je toho takto plno, ale také zdaleka ne vždy. Je to takové psaní "mezi řádky", které z podstaty věci, nemůže být prvoplánové. Ne, pro každého. Být například ve fitku naštvaný je super, protože tu "páru" napumpujete do železa, přes něj zpět do sebe, nikomu tím neublížíte a sobě prospějete. Doporučuji, je to skvělý způsob přeměny negativní energie na pozitivní. Taková rekuperace. Takže to k té nekonzistenci psaní níže. 

Když jsem psal své "zúčtování" s uplynulými osmnácti lety života, tak mi došlo, že to tady na webu zase potřebuje nějakou změnu, jako prase drbání. Celé to začalo tím, že jsem přemýšlel o tom jak dál, kam to posunout, protože ty první impulsy se již, alespoň pro mne ano, vyčerpaly. Ostatně důkazem je, že poslední příspěvek, před tím současným, jsem přidal někdy v lednu. Další nenásledovaly. Nebyla chuť, nebyly nápady a tudíž nebyl důvod. To mé bilanční psaní mi zase připomnělo to, že jednak rád píšu a pak, také to je báječný relax, jak se, krom sportu, vypořádat se splínem a démony a že to možná i někomu něco dá. A kdyby ne, tak to asi nikoho neurazí a to je také ohromně důležité! A ještě jednu dobrou vlastnost to má - nikdy to nenapíši a nepublikuji na první dobrou a tak, i když mám někdy velikou chuť někoho poslat k čertu, nakonec to vede k tomu, že to minimálně obrousím anebo přímo vyhodím.

Jde o to, že pokud v afektu něco napíšete hodně expresivně a ostře, tak pokud nejste cvoci, což samozřejmě můžete být, tak si to většinou po sobě přečtete a ona ta zhovadilost dá o sobě sama vědět. Narozdíl od toho, když vám tváří v tvář "bouchnou saze" a vy to ze sebe na toho druhého pěkně z vostra vysypete. Vymazat se to nedá, vzít zpět také ne, a pokud se o to vzápětí snažíte, jste většinou za ještě většího hlupáka, který mluví rychleji než myslí - bohužel průvodní jev hádek a konfliktů v afektu. Vzít se to dá možná až s odstupem času, ale rozhodně ne hned. Někomu stačí na restart minuty, někomu nestačí roky a někomu ani celý zbytek života. V životě se mi to už stalo a některých takových výbuchů lituji. Dodnes. A ačkoli jsem se to snažil srovnat, tak na to musí být obě strany, které u toho byly na začátku. Pokud je někdo zahořklej a zatvrzelej, tak asi máte smůlu. On také, ale často si to neuvědomuje nebo o tom neví. Osobně si myslím, že svět nehýří dobrými lidmi a i ti někdy udělají chybu anebo bouchnou (proč by na to neměli mít právo) a pošlou vás někam. Pokud nechceme jejich omluvu přijmout, je to naše osobní rozhodnutí, ale možná je dobré si připomenout ono biblické "kdož jsi bez viny, hoď kamenem". Někdy to nejde hned, chce to čas, váš i jeho, ale pokud vám na tom člověku záleží, ten prostor mu dáte a vyslechnete ho anebo mu dáte šanci do doby, než to odlehne. Každý jsme nějaký a každý máme jiný "poločas rozpadu naštvanosti". Prostě jsem přesvědčen o tom, že kdo byl dříve dobrý, bude dobrý stále i přesto, že udělal chybu. Chybu? Byla to opravdu jen jeho chyba? Proto je dobré mu dát vždy šanci k nápravě, mít veliké srdce. Pokud to neuděláte, nejste možná nakonec horší než on? Na druhou stranu, dnešní doba je pošahaná a lidé si myslí, že to vyřeší SMS nebo mailem. Někdy možná ano, ale z očí do očí to je prostě jiné. Kdo tohle dokáže, pokud mu vůbec dáte tu šanci, což mnohdy snadné není, myslí to většinou upřímně.

A ještě jedna důležitá věc - zákony kauzality - každý následek má vždy někde svoji příčinu! Stejně tak vše, co říkáte, děláte, píšete atd. má někde svůj následek. A když je někdo jako skála a nechce vás, byť alespoň jednou, vyslechnout? Jak jsem už psal - necháte jeho osud plynout a soustředíte se na ten svůj, protože nutně dojdete k závěru, že když někdo něco nechce, nestojí o to, nemá smysl se nutit, přespříliš se sklánět a zkoušet to do nekonečna, neřku-li, plazit se po zemi pro odpuštění. Taková duše od vás čeká spíše ponížení a v tu chvíli se chová jako hajzl a ten je občas třeba spláchnout. Možná jednou přijde sám, ale to neovlivníte, tak nemá smysl s ním ztrácet čas. Snadno se to napíše, ale milionkrát hůře se k tomu propracujete… 

Ostatně, předchozí odstavec platí i pro mnoho jiných situací v životě. Je jedno, zda jde o vztahy osobní, pracovní či kamarádské. Každý asi máme svoji hranici bolesti a jejíž úroveň si nastavujeme sami podle toho, jak moc chceme, potřebujeme, toužíme, jsme ochotni, abychom si ještě zachovali hrdost a nebyli za splachovací... Je fajn umět bojovat o svůj sen, ale je také fajn, umět poznat, kdy se z bojovníka stává hadr na podlahu. Nejlépe před tím, než vás namočí. A popravdě, komu z nás se tohle někdy nestalo. Kdo z nás se někdy nechoval, jako ta opice "nevidím, nemluvím, neslyším"? A i když si za to, jak se k nám kdo chová, můžeme až příliš často sami, tak i přesto bych řekl, že pak platí ono "na hrubý pytel, hrubá záplata". Je to proto, že někteří se se zřejmě domnívají, že platí "hodnej, ale blbej", tak proč toho nevyužít. Osobně nejsem velký příznivec toho biblického "ty po mě kamenem, já po tobě chlebem". Bližší je mi Chamurabiho vidění světa s jeho "oko za oko" (byť i tady musí být jednoznačná hranice rozumu!), protože to má mnohem výchovnější účinek! Někteří se prostě někdy musí probudit nárazem do zdi, aby jim došlo, že... To platí pro dobráky, stejně jako pro padouchy.

Takže zpět k té změně Pravého Krumlova. Ta trochu nelogická vsuvka, je spíš informace o tom, že bych rád pokračoval a proč. Rozhodně první změna bude v tom, že vám přestanu servírovat výběr článků z mých oblíbených webů a nahradím to odkazy na ně (weby). Sami si vyberete to, co vás bude zajímat a určitě to nepotřebujete předžvýkat. Kulturu ponechám, protože mi to dává hluboký smysl a je o ní zájem. Pouze se to budu snažit rozšířit o linky na zajímavé věci, které mne zaujmou. Sport také ponechám, ale k oběma se budu snažit přidat něco jako pozvánky (koncepční návrat "zpět do jeskyně"). A protože nejsem jistě sám, kdo je sám (myšleno bez partnerky), nebo prostě nemusíte být sami, ale nemáte s kým a rádi by jste třeba zkusili něco nového či jiného anebo hledáte partu stejně zaměřených lidí.

Já třeba nemám, a mít nebudu, žádné (a)sociální sítě. Rozhodně ne pro soukromý život - nesnáším je. Samy o sobě asi nejsou úplné zlo, ale fakt, že mi někdo scanuje kontakty a bůh ví co ještě jiného, mi přijde vlezlé, nechutné a především drzé! To že užívání svého produktu podmiňuje přístupem k tomu všemu mne neskutečně irituje. Své soukromí, tedy ty zbytky, co z něho v dnešní době zbývají, nehodlám někomu servírovat zdarma, aby na nich ještě vydělával! Možná namítnete, že to je daň za to, že to je "zdarma". OK, když tomu věříte... Kdyby bylo možné si koupit verzi, která se vám necpe do života, tak prosím, rád si za ni zaplatím, ale v tomto případě odmítám být zbožím. Nikomu je nevyčítám, ale já je prostě za tuhle cenu nechci, tak dávám vědět tímto způsobem. A na blízké přátele mám telefon či mail, případně Cikánku a Můstek (hospody). 

A "společnost", tu také ponechám jak je, protože zatím nevím, co s ní. Jak dopadne "můj pohled" to je otázka. Možná to nakonec splyne se "společností", protože to je hodně blízko. Když o tom přemýšlím, tak se vracím k původní myšlence a k heslu "méně je více". Sám jsem zvědav, co s tím provedu.